1: Měsíc
První krůčky
Budování prvního města na jednom z měsíců Marsu (budu mu říkat Měsíc s velkým M) počalo před mnoha lety a postupovalo velmi pomalu, jako když se učí malé dítě chodit. Ono tomu tak trochu bylo. Lidstvo bylo schopné ze Země bezpečně doletět tam a zpět, učilo se pohybovat, bydlet a hlavně žít na Měsíci.
Začalo se malou neútulnou přízemní budovou, která byla jen částečně soběstačná. Byla schopna si vyrobit energii, ale ještě nebylo možné vypěstovat dostatek rostlin k tomu, aby uživila svoji posádku. O náročnějším chovu zvířat, mimo specifické laboratorní účely, ani nemluvě. Posádka, v mediích se jim říkalo kadeti, se skládala jen z pár jednotlivců, kteří se po třech až šesti měsících vraceli na Zem a byli vystřídání jinými, předem pečlivě vycvičenými kandidáty. Vždy došlo k obměně jen části posádky pro zachování kontinuity. V rámci výzkumu dopadů měsíční aktivity na člověka se mohli vybraní kadeti na Měsíc i opakovaně vrátit a projít tak několik cyklů. Kadeti byli různých národností a k bezproblémové komunikaci v různých jazycích jim pomáhala zařízení vpíchnutá pod pokožku ruky, umožňující překlad cizí řeči do vlastního jazyka – každý tak mluvil svojí rodnou řečí, a přitom mu všichni rozuměli a on rozuměl jim. Stát se účastníkem mise na Měsíc v té době byla velká čest. Zájemci se nehlásili, ale byli vybíráni. Většinou organizátoři celého programu identifikovali kompetenci, kterou na Měsíci nebo v podpůrném týmu na Zemi potřebovali, a pak hledali v odborné a vědecké komunitě celého světa nejlepšího kandidáta. Pakliže byl vybraný vědec osloven s nabídkou účastnit se programu a případně se dokonce stát kadetem, nemohl odmítnout. Omluvou mohl být prakticky jen zdravotní stav. Příležitost účastnit se něčeho tak unikátního každého vědce okamžitě zaujala. Mnoho učenců na takové oslovení čekalo od dokončení studií vysoké školy. I když celý tým čítal na stovky vědců, cesta na Měsíc se splnila jen malému zlomku z nich.
V té době se po přistání posádka snažila co nejrychleji přesunout z rakety do stálé budovy, provádět během několika týdnů veškeré operace v jejím interiéru a na konci pobytu se zase přesunout do rakety a odletět. Během pohybu se kadeti na povrch Měsíce vůbec nemuseli pouštět, pokud to nebylo zcela nevyhnutelné. Pohyb vně budovy byl stále velmi nebezpečnou aktivitou, proto byla snaha takové případy minimalizovat. Pro vnější práce posádka využívala množství robotických přístrojů, které v oblasti kolem stálé budovy realizovali mnoho činností, od konstrukčních přes výzkum hornin a ledovců až po průzkum vzdálenějších oblastí.
Bylo to období prvních složitějších experimentů přinášejících opravdu zajímavé výsledky, jež na Zemi plnily titulky novin a byly výjimečným příkladem pozitivních zpráv.
Pokusy na Měsíci měly tehdy i nemálo odpůrců. Jejich hlasy vyslovovaly nedůvěru v úspěšnost celé myšlenky a vehementně poukazovaly na obrovské náklady spojené s programem. Ohledně finančních prostředků měli skeptici částečně pravdu. I když se na financování podílelo mnoho oblastí Země, investice na konstrukci raket a přemisťování výzkumných technologií a spotřebních materiálů ze Země na Měsíc byly i tak pro jednotlivé regiony veliké. Pro odpůrce bylo lehké vytvářet alternativní scénáře popisující, co by se dalo jiného za takové finanční prostředky uskutečnit na Zemi. Vedení vesmírného programu muselo trávit hodně úsilí na koordinaci všech zainteresovaných stran a vytváření pozitivní propagandy. Občas i tak docházelo k pozastavení financování některé ze stran, což pak celý program protahovalo. Přesto počet odpůrců postupně klesal, jak začaly přibývat úspěchy výzkumu na Měsíci a postupně docházelo ke snižování nákladů na konstrukci raket, transport nákladu a tamní provoz.
Hlasité předčítání
Nápad – ★★★★☆
Tvůj koncept budování utopické společnosti na měsíci Marsu, která se snaží vyvarovat chyb staré Země, je velmi nosný a myšlenkově bohatý. Líbí se mi, do jakých detailů jsi promyslel fungování nového světa, od vzdělávacího systému až po absenci zbraní a reklam. Ačkoliv téma kolonizace vesmíru není zcela nové, tvůj důraz na sociologický a filozofický přesah dává příběhu originální a velmi sympatickou tvář.
Atmosféra – ★★★☆☆
Podařilo se ti skvěle vykreslit ostrý kontrast mezi depresivní, přelidněnou Zemí a nadějným, čistým prostředím Měsíce. Text však zpočátku působí spíše jako dokumentární zpráva nebo učebnice dějepisu, což čtenáři trochu ztěžuje emocionální napojení na postavy. Pokud bys více zapojil smysly hrdinů a nechal nás svět prožívat skrz jejich pocity, vůně a doteky, atmosféra by čtenáře vtáhla mnohem silněji.
Provedení – ★★★☆☆
Máš příjemnou slovní zásobu a text plyne, ale tempo výrazně brzdí rozsáhlé vysvětlující pasáže na úkor děje. Dialogy občas působí trochu strojeně, protože slouží primárně k předávání informací o světě (tzv. infodumping) spíše než k budování vztahů. V textu je několik pravopisných chyb a překlepů (např. shoda přísudku s podmětem), ale obsahově má dílo velký potenciál, jen doporučuji více aplikovat literární pravidlo ‘ukazuj, nepopisuj’.
Celkové hodnocení:
Ukázka z tvé knihy představuje velmi inteligentní a promyšlené sci-fi, které nutí čtenáře k zamyšlení nad směřováním naší vlastní společnosti. Tvou nejsilnější zbraní je tvorba uvěřitelného a komplexního světa, který má jasná pravidla a filozofickou hloubku. Pokud v budoucnu dáš více prostoru dynamickému ději a přirozeným emocím postav, posuneš své psaní na úplně novou úroveň. Rozhodně v psaní pokračuj, máš skvělé nápady!