Noční můry útočí…
Byla jsem zpátky v tom domě. Kde žijí moji dávní přátelé. Možná už mně ani nechtějí znát. Ale Alex? Ten mohl být výjimkou,byl zpátky s lázní po těžké operaci,ale nevypadal o moc líp,než když tohle všechno podstupoval,byl vyhublý a snášel se nad ním strašlivý stín smrti,který jsem viděla asi jen já!
Seděla jsem s ním na posteli v jeho pokoji. Povídali jsme si o tom, co se stalo, zatímco jsme byli odloučeni. Vedle nás stála ta jeho štiplavá zdravotnice – žena přísné tváře s pronikavým pohledem, která se o Alexe starala až přehnaně horlivě. Její trpělivost byla omezená.
„To už stačí. Unavíš ho!” pronesla s nepříjemnou ostrostí a zvedla mě za ruku. Ani mi nedovolila se s Alexem rozloučit. Vystrčila mě za dveře Alexova pokoje a řekla: „Sbohem.”
Smutně jsem zamířila ke schodům, když se vedle mě objevil stín – temný a chladný, jako by se vyloupl ze samotného vzduchu. Uchopil mě a odnesl do podkroví.
„Vítám tě zpátky,” pronesl s těžkým uspokojením. „Alexe tu nechávám jen kvůli tobě,aby jsi se ním mohla rozloučit, aby ses necítila ukřivděně. Až bude čas, odvedu ho.”
Hrůza mnou projela jako ledové jehly. Sedla jsem si na starou pohovku a rozbrečela se,pod návalem emocí jsem usnula.
Strašlivý sen ve snu
Ve snu se mi zdálo o podivném vousáčovi,který vypadal jako čaroděj,byl to doktor ,nebo vědec– temný vousáč s černýma očima plnýma zákeřných jisker. Jeho tajná laboratoř pod domem byla plná bídy a utrpení. Věznil lidi – tuláky, chudé, nebo ty, kteří mu byli dlužni. Na nich prováděl kruté pokusy.
Černé knihy s temnými listy, plné zakódovaných textů, byly zdrojem jeho moci. Stíny, které z knih vystupovaly, pohlcovaly mysl obětí a měnily je v monstra. Vousáč je posílal kopat tunely hluboko pod domem.
Jednoho dne narazili na podzemní říši. Vousáč vtrhl dovnitř se svými přízraky a ovládl tamní královskou rodinu. Ale mocný čaroděj povstal, monstra porazil a vousáče zahnal zpět na povrch. Tunely zavalil.
Vousáč se ale nevzdal. Pokračoval v kopání a vytvořil nekonečné bludiště. Ti, kteří v něm zahynuli, zůstali jako stíny bloudící pod domem,najednou jsem tam taky bloudila,všude kolem byly děsivý příšery, který mi naháněly hrůzu,slabostí jsem se zhroutila k zemi,pak se tam objevil někdo neznámí, vyzvedl mě do náruče a procházel se mnou podzemním bludištěm,kolem se na nás hrnuli monstra,odnesl mě do podkroví,položil na sedačku a zmizel. A teď byli tady, v podkroví všichni ti s bludiště, šeptali a děsili mě,sahali na mě a chtěli mi strhat šaty…
Probudila jsem se s výkřikem!
U Děsmana v tajné skrýši
Otevřela jsem oči a zjistila, že jsem ve skrýši černého vousáče –tedy v této době u Děsmana,byl to v tom snu snad on, ten který mě zachránil,když byl ještě mladý?A ten vousáč byl jeho otec,vzpomněla jsem si na příběh,který mi jednou povídal stín…
Děsman seděl poblíž mě na sedačce, pobaveně se usmíval a pronesl jeho divnou řečí: „Varoval jsem ji, aby ty knihy neotevírala. Kdyby mě poslechla, neobklopovaly by ji teď ty stíny.”
„Myslíš, že jsem je vypustila já?” vykřikla jsem v údivu.
„Kdo jiný by to mohl být? Říkal jsem,aby mi tu nešmejdila!Ve dlani má znamení bezejmenné, které ani nezná.”
S hrůzou jsem se na svou dlaň podívala:,, V podzemní říši mi říkali, že mám ve dlani „Kod-frí”, což znamenalo volný vstup k obrovi i ke králi podzemní říše…”
Děsmana to nevykolejilo. „To je jen začátek. Ale není dost silná, aby to využila.”
Hlasité předčítání
