Chtěl bych tu promluvit o mém příteli, jehož si nesmírně vážím. Je to člověk, který se stal dokonalý tím, že přestal usilovat o uznání vlastní důležitosti, tedy že přestal být jedním z mnoha. Lépe řečeno: přestal být někým s požadovanými vlastnostmi a stal se nikým bez vlastností.
Tato skutečnost činí mého přítele silným a nedotknutelným. Jeho síla však nikdy neznamená přesilu. Netouží ovládat druhé, protože je mocný sám k sobě. Běžná lidská touha po moci vyplývá ze snahy přizpůsobit si své okolí vlastní potřebě. Tak s rostoucí nadvládou se člověk stává závislý na stále širším okruhu lidí, které si svou vůlí podmanil a jež musí udržovat v poslušnosti. Jak nejistý základ blaženosti si tím vybudoval! Kolik starostí si přidělal, aby se pojistil před jeho selháním! Skutečné moci nemůže dosáhnout jedinec bez tvrdé úmluvy se svými nohsledy či vrstevníky, jíž zasvětil celou svou duši, čest i svědomí. Těžko někdy rozhodnout, kdo je více spoután příkazy poslušnosti, zda vladař či poddaný. Můj přítel je svobodný, protože nikomu nevládne a nikoho neinspiruje v touze ovládat.
Jednou jsem mého přítele nalezl samotného u malého stolku v kavárně. Dlouze hleděl z okna a vypadal jako bez života. Neodolal jsem a zeptal se: K čemu je ti tvá svoboda bez účasti bližních? Kdo ti otevře své srdce, zjistí-li, že není nic, čím by si tě mohl podrobit? Není snad sama láska závislost a ovládání zároveň? Není snad pocit lidské sounáležitosti založen na vědomí, nakolik potřebujeme jeden druhého?
Ach, můj drahý příteli, odpověděl, básník nazval lásku sladkým otroctvím. Byl to velký samotář a snílek. Pouze teskný pocit osamělosti dokáže člověka dohnat tak daleko, že touží obětovat vlastní svobodu pro trochu přízně a milostného naplnění. Běda však, dosáhne-li svého. Poměr pána a sluhy nemůže být oboustranný. Milující otrok ustanoví otrokáře a je pouhou otázkou času, kdy rány bičem začnou pálit. Pocit osamělosti je důsledek vnitřní rozkolísanosti a sklíčenosti.
Pro svobodného člověka není problém získat si přízeň lidí, protože ji nutně nepotřebuje a umí být tolerantní. Pouze nezávislý člověk může získat opravdové přátelství. Existenční bída vede člověka ke krádežím a násilí, stejně je tomu i s bídou duševní. Nesvobodný člověk zraje k nenávisti toho, komu náleží jeho sebevědomí a vůle. A právě nevyhnutelná potřeba druhého mění sounáležitost v náležení, lásku v nenávist. Nežádej, pouze nabízej. Nikdy se však nevnucuj. Ten, kdo má čím oplatit, přijme bez váhání. Přemlouvat či dobývat se nechá pouze sobec, ješita nebo žena.
Hlasité předčítání