Pak si vzpomněl na jednu repliku z filmu, snad o době národního obrození, který před časem viděl v televizi. Jedna postava se tam ptala druhé: „…proč ten student opisuje tu lékařskou knihu,“ jestli se tak snad učí… ?
A ta druhá filmová postava odpověděla: „Ne, on tvrdí, že je ve spojení s nějakým mnichem, a že to opisují společně.“
Co když je i toto nějaký podobný telepatický přenos?
V podvědomí, které se dralo na povrch, měl ale Jirka jasno, proč to tak asi je, a kdo za tím stojí. A také ta různá traumata, která kdysi prožil,… Uvědomoval si, že to k tomu patří, a že to byla taková předehra nebo jakési testování, co v něm je, a jak se bude chovat.
Přitom kdyby ho chtěl někdo sledovat, asi by to stěží citově vydržel. Nyní cítil radost, že byl asi u něčeho velkého, co odhalovalo přítomnou budoucnost a současně cítil i velký smutek, že to „předtím“ bylo tak bolestivé.
Hlavní podíl na tom všem měla pravděpodobně teta Jindra, která si ho občas vypůjčila pro svoje pokusy a jen mu to pak někdy hypnoticky vymazala z paměti.
I přesto si některé věci si pamatoval. Byla to už zmiňovaná událost s kočkou ze Strážku.
Bylo mu asi pět let. Teta Jindra ho vyzvedla – tehdy ještě ze strážcovské chalupy, kde kdysi bydleli. Potom s ním a jejich kočkou dělala ty zvláštní a poněkud záhadné pokusy.
Zjišťovala, jak se bude v neznámém prostoru pohybovat jejich kočka a potom i, tehdy ještě malý, pětiletý Jiříček. Že je to všechno záhadnější, než jak to vypadalo, se ukázalo až po dvaceti pěti letech, kdy si Jirka uvědomil, že ten neznámý prostor, ve kterém se ty pokusy dělaly, je teď jeho kancelář, ve které pracoval.
Jako by něco magického, co je spojeno s kočičí povahou, která se neváže na společnost člověka, jako to dělá pes, ale přilne k prostoru, přivedlo Jirku právě na tato místa. To, jaké jsou to záhady, a jaké schopnosti musí člověk mít, aby se tyto síly přírody využívaly, si Jirka ani nedovedl představit a také o těchto schopnostech tety i o ní samotné vůbec neuvažoval. Ani na ni moc nemyslel. Viděl ji jen párkrát a jinak byl na všechno to podivné magično sám.
Zrovna jako teď, kdy sám stál u svého kreslícího prkna. Přitom neviděna, ale jako by stála někde poblíž jeho životní cesty jakoby v nějakém časoprostorovém imaginárním prostoru.
Nápad – ★★★★☆
Tvůj nápad propojit šedé prostředí průmyslového podniku s divokou sci-fi zápletkou o telepatii a hypnóze je neuvěřitelně originální a osvěžující. Motiv prolínání časových rovin a závěrečné zpochybnění vlastní příčetnosti hlavního hrdiny dodává příběhu skvělou psychologickou hloubku. Zápletka je velmi nosná, i když místy trochu překombinovaná, což ale k tématu konspirační paranoie vlastně docela dobře sedí.
Atmosféra – ★★★☆☆
Zpočátku se ti daří výborně budovat nostalgickou a lehce tajemnou náladu staré rýsovny, ze které čtenář plynule přechází do pocitů mrazivé paranoie. Postupně se ale atmosféra trochu vytrácí pod tíhou dlouhých vysvětlovacích pasáží, které čtenáře spíše zahlcují fakty, než aby ho vtáhly do děje. Zkus v budoucnu více pracovat s přímými emocemi hrdiny v daném okamžiku, místo abys události jen zpětně a suše popisoval.
Provedení – ★★★☆☆
Text má velmi osobitý styl, který skvěle podtrhuje myšlenkové pochody hlavní postavy, ale občas trpí na plynulosti kvůli častému opakování slov a kostrbatým přechodům. Objevují se drobné prohřešky proti interpunkci a stylistice, ale ty lze snadno vychytat při korektuře, hlavní je, že příběh má tah na branku. Doporučil bych text trochu proškrtat, zejména v pasážích o pyramidách a Top Gearu, které zbytečně odvádějí pozornost od hlavní linky a brzdí tempo čtení.
Celkové hodnocení:
Celkově se jedná o velmi fascinující a netradiční text, který odvážně balancuje na pomezí magického realismu, sci-fi a psychologického dramatu. Máš obrovskou fantazii a dokážeš čtenáře překvapit nečekanými zvraty i autenticitou inženýrského prostředí. Pokud zapracuješ na plynulosti vyprávění a zkusíš děj více prožívat než jen vysvětlovat, stane se z tvého příběhu naprosto strhující čtení. Rozhodně v psaní pokračuj, tvůj autorský hlas je velmi specifický a má velký potenciál!