Pátek – den první:
Let
Každý vandr či výlet s Marťou začíná panikou. O to větší, pokud hrozí, že letadlo frnkne. A tak jsme fofrem nakupovaly jídlo a směňovaly koruny za eura ještě hodinu před tím, než jsme měli stát na letišti.
Stihly jsme ho. Jen obalit si bágl folií jsme nezvládly, ale i tak ho vzali do letadla. Zdárně jsme se sešli se zbytkem skupiny B. Ten nic nezanedbal a přišel dvě hodiny předem, aby stihl ještě něco popít.
Odbavení batohů proběhlo bez komplikací. Času bylo dost, tak si skupina dala pivko za stovku s tím, že ve Finsku bude vzpomínat, jak bylo levný. Já dala přednost fresh juice. Poslali mě pro něj do Uga. Tam mi řekli, že už mají umytej stroj, a jako omluvu mi dali zadarmo tortilu.
Pořád něco hlásili. Cvalda se smál, že brzy budou volat: “Pan Vaněk! Je tady někde pan Vaněk? Musí si vzít kinedryl!” A on se bude tvářit, jako že nic. Patrně ho SMSkami bombardovala jeho Marge, ale on si kinedryl vzít nechtěl, abychom ho v Helsinkách nemuseli z letadla vytahovat spícího…
Odbavení byla vcelku sranda. Helče zabavili pastu (chtěla si ráno vyčistit zuby, tak si je holt teď nevyčistí čtrnáct dní), Pepu zuli a Cvaldu chtěli vysvléknout do naha, jelikož měl pásek, co nejde vytáhnout z kalhot.
Prohlídli jsme si Freeduty. Vůbec nám nepřišlo free. Jen Cvalda si koupil hruškovici. Zavařili mu ji do pytlíčku s tím, že jí buď musí vypít do přistání, nebo nechat zavřenou.
No a pak už jsme nastupovali do letadla. Přístup k němu byl takovou úzkou chodbou s kulatými okny.
“To už jsme v letadle?”, ptala se Marťa.
“No jasně. Už letíme.” šklebil se Jack, “Za chvíli se ozve – Helsinky, vystupovat!”
Marťa se zamračila: “Trochu mě znervózňuje, že máme otevřený dveře.”
Tuhle poznámku málem nerozdejchal pán v oranžový reflexní vestě, který šel proti nám.
Let samotný byl trochu nuda. I Nataša má totiž větší turbulence. Trochu ho oživil Pepa, který dvakrát omylem přivolal letušku. Cvalda, co po deseti minutách letu zmizel a paní, co seděla za Helčou a celou cestu zvracela. Když ustaly turbulence, rozdala nám letuška vodu a deset minut po té, už jsme přistávali.
V Helsinkách jsme zatábořili u klimatizace a šli spát. eM na sobě měla chytře jen kraťasy a tričko, tudíž jsem jí musela půjčit svojí deku, aby nezmrzla ještě před polárním kruhem. No, už jsem spala lépe. Ostatní turisti by byli schopní nás zasednout, světlo a kravál také nic moc.
Hlasité předčítání