Jako Dylan přepínám kanál od kanálu
Jenže
V pět hodin ráno
Dávali portrét se mnou spřízněného fotografa
Jenže
On i přesto, že byl sám
A sám sebou
Měl alespoň tři nebo pět dětí
Už nevím
Jenže
Já jsem se převracel na posteli
Beze smyslu
Jenže
Také jsem párkrát chtěl i nechtěl
A nakonec doufal a věřil
Jenže
Je nerozumné jednat s rozmyslem?
Je správné jednat beze smyslu?
Jenže
Přichází podzim
A s ním i kapky deště
Jenže
Počkám si, až na jaře se škvírou v oblacích
Prodere sluneční paprsek
Jenže
Nevím, jestli už nebudu tak unavený…
Že už mu nedokážu nastavit tvář
Hlasité předčítání
