Přesto doufala, že Adam zamilovaný není, že se jedná jen o přechodnou, prchavou záležitost, jednoho dne to skončí a všechno bude zase jako dřív. Mýlila se. Přesto o svého muže bojovala s ženskou rafinovaností, bez výčitek, trpělivě, bez zbytečných scén. Snažila se všemožnými způsoby obnovit jejich vztah. Všechno, o co se pokoušela, už bylo naprosto marné. Dokonce i za cenu, že naprosto ztratí sama sebe, rozhodla se ustoupit jeho dřívějším požadavkům a přijmout právě dostavěný rodinný dům, který tak odmítala, za svůj nový domov. Zbytečně. Nakonec všechnu svoji snahu vnímala už jen jako ponížení. Adam už byl celou svou duší někde úplně jinde.
Teprve později přišel skutečný motiv jejího zoufalství a dál už i nepřekonatelného vzteku nad nespravedlností, se kterou se potýkala. Vzduchem se nesla všudypřítomná otázka, vyhrocená na ostří nože: Kdo z nich dvou bude po rozvodu vychovávat jejich společné dítě? Adam sobecky vyčkával, až Daniele skončí mateřská dovolená a konečně nastoupí zpět do zaměstnání. Okolnosti mu jen nahrávaly. Daniela, ihned po rozchodu a jeho odstěhování se k přítelkyni Janě, začala dávat Anetku do školky a vrátila se do realitní kanceláře, kde dříve pracovala. Rázem tak byly pryč její sny otevřít si ve městě malý obchod s bylinkami a esoterickým zbožím. Pracovala často až do večera, měla se co ohánět, aby se o sebe a především o malou Anetku dokázala dobře postarat.
Za každou cenu chtěl Adam jejich dceru k sobě. Tvrdil, že Daniela není schopná ji správně připravit do života. Aby dceru získal, dělal pro to všechno možné i nemožné a nepřipouštěl žádné kompromisy. Byl natolik egocentrický, že neposlouchal žádné jiné názory, než ty vlastní. Daniela nedokázala pochopit jeho kruté a sobecké rozhodnutí. Snažila se mu trpělivě vysvětlit, že naprosto chápe jeho nároky jako otce. A žádala ho, v nekonečných rozhovorech, aby pochopil, že ona už nikdy mít vlastní dítě nebude. Zoufale ho prosila: „Neber mi Anetku, je to jediné, co mám. S mladou, zdravou ženou můžeš mít další děti. Pokud bude naše dcera vyrůstat se mnou, uvidíš ji, kdykoliv budeš chtít.“
„Nezůstane s tebou – nemáme se o čem bavit. Já bych ji nikdy, na rozdíl od tebe, nedával do nějaké hloupé školky! Já mám dost peněz na to, abych své dceři mohl dopřát vyrůstat v útulném domově, a snadno jí zaplatím vzdělanou chůvu. Chápeš to?“ Stále si bezohledně vedl svou. S Janou zařizoval nový dům v krajském městě, kde měl také práci, těšil se, že se zbaví starostí s dojížděním. Těšil se na rušný život ve velkoměstě. S pomocí zkušené bytové návrhářky si velmi dával záležet na tom, aby byl Anetčin pokojík přepychově a moderně vybaven. Neustále připomínal Daniele její neschopnost být zodpovědnou a především moderní matkou.
Daniela si neuměla představit, že by se s ním měla Anetka odstěhovat do tak vzdáleného města. Byl k jejím prosbám naprosto hluchý. Vyjádřil své jasné rozhodnutí a odmítal se s ní nadále o čemkoliv bavit. Vždy ji bezostyšně odkázal na svého advokáta. Nedokázali se spolu dohodnout na žádném rozumném kompromisu, vlastně o to ani nestál, proto neváhal a přidělení dcery do vlastní péče řešil soudní cestou.
Hlasité předčítání