5. Norman zachránce 💪✨
Než jsem se nadála, Norman se přiblížil k monstru, které vysávalo Marmonda.
V největší tichosti potáhl sekeru z opasku — rozpřáhl se, jedním mocným švihem oddělil hlavou bestii od těla–do konce ji rozsekal na kusy…
Kořeny, co svíraly Marmonda, se však nechtěly vzdát. Z močálu se vynořovaly další obludy. Jedna z nich kousla Normana do nohy. Norman zařval, poručil mi:
,,Nestůj tam a sežeň oheň!”
Stín sykl:
,,Seženu ho, viděl jsem hořet ohně tam dál!”
Stín zmizel a Marmondovy stíny se snažily pomoct Normanovi rozmotat Marmonda s hrozných kořenů. Sekera nepomohla. Marmonda to škrtilo! Kořeny se obtáčely i kolem Normana. Křikl na mě:
,,Tak máš ten oheň, nebo co tam jen tak stojíš?”
Stín mi podal hořící větev. Rychle jsem šla blíž k Normanovi. Norman ty hrozný živý kořeny chtěl zapálit, ale jak ucítily oheň, samy se tak rychle stáhly. Zmizely do močálu a stáhly sebou i Marmonda. Stíny se ho snažily vytáhnout, taky jsem pomáhala. Marmond se chytil mojí ruky a stáhl mě do močálu k sobě! Zaslechla jsem Normana, jak se zlobí a nadává, kde jsme to skončili? Ale vytáhli mě i Marmonda ven s močálu…bylo to moc hrozný.
Norman těžce vydechl:
,,Snad nebudu litovat, že jsem vás dva obrovi zachránil, co?”
Normanův výraz byl trochu vážný, ale víc praštěný a legrační, zasmála jsem se:
,,Myslím, že nebudeš! Přimluvím se za tebe, aby tě obr nezavřel do vězení…”
























