Povídka

Co mi vyprávěl kámen od moře
Četba díla zabere cca 3 min.

Při meditaci padl můj pohled na kámen, který jsem si kdysi přivezla od Baltu. Vzala jsem ho do ruky, poslouchala jsem ho a jeho pohled na svět jsem si zapsala:
“Jsem od Baltu. Bylas tam s celou rodinou. Líbilo se ti tam. Moře je nádherné, i když sis v něm dlouho nepobyla. Ale lásku pro kameny, lastury i obyvatele moře jsi cítila. Vzduch voněl solí a to ti dělalo dobře. Tvoje dýchací cesty se pročistily.
Žil jsem v moři několik tisíc let. Až příboj mne vynesl na místo, kde jsi mě našla. Pamatuju velká sucha i velké záplavy. Mnoho živočichů se zde narodilo i zemřelo. Všechno šlo tak ,jak má, svým správným tempem. Až v poslední době se děje něco, co nemá obdoby v celých tisíciletích. Lidé zabíjejí zvířata jen z rozmaru. Delfíni najíždějí na břeh a umírají. Velryby jsou loveny pro maso, které lidi nepotřebují. Korýši jsou loveni po tisících. Fauna moří je v rozkladu. Ale ani flóra není ušetřena. Korálové útesy umírají. Špína vod je ničí. Nafta pokrývá těla ptáků, kteří hynou. Nikdy lidé nezpůsobili tolik škod jako v současné době.
Ptáš se, jak to mohu vědět, když mě máš doma už třicet pět let.? My kameny jsme živé. Cítíme i myslíme. Dorozumíváme se mezi sebou. Na vzdálenosti nezáleží.
Kameny, které máš doma kolem sebe, tě mají rády. Jestli budeš chtít, můžeš si s nimi povídat tak, jako si teď povídáš se mnou. Pro každý tvůj kámen máš v srdci místo a kameny ti tvoji lásku vracejí. Energii, kterou máš, získáváš od rostlin a od kamenů, které máš doma. Blíží se čas, kdy uvidíš i květinové víly i duchy kamenů. Pak se nám přiblížíš ještě víc.
Máš zde i kámen,který byl dřív kmenem pravěkého stromu a zapadl do močálu. I s ním si pohovoř. On ví, že si ho vážíš a má tě rád.
I my, kameny, máme duši. Naše duše duším lidí rozumí. Proto nás trápí, že nám lidé nerozumí a chovají se k nám necitlivě. I kameny si zasluhují úctu lidí. Kameny kolem vás na vás mluví. Když najdeš kámen, který tě upoutá, znamená to, že na tebe volá a rád by ti pomohl. Vezmi si ho do kapsy a pošli mu svoji lásku. Odmění tě svojí pomocí.”
Celou dobu naší promluvy držím kámen od moře v ruce. Cítím, jak mě naplňuje svojí energií a jsem mu za jeho péči o mne vděčná. Děkuji mu z celého srdce.

☆ Nehodnoceno ☆

O autorovi

Jaroslava Zmítková

Přihlásit se k odběru
Upozornit na
guest

0 Komentářů
Nejnovější
Nejstarší Most Voted
Inline Feedbacks
Zobrazit všechny komentáře
Velikost textu-+=
Hlasité předčítání
☆ Nehodnoceno ☆
Velikost textu-+=
Hlasité předčítání
☆ Nehodnoceno ☆
Přidej své hodnocení

Výběr žánru/díla


Ze stejného soudku

Už jsou tu zase. Novináři, paparazzi, šťouralové a jiní, kteří mi otravují život. Nemohu jim d...
Dvě slova ... použijte důležitá slova včas ...
silhouette of man standing beside shore under brown sky during daytime
Bylo to jen několik týdnů, kdy se svět změnil k nepoznání. Pandemie se šířila rychle a nekontro...
Beru si telefon a slyším: "Mohu vás navštívit. Už si nevím rady. Bolí mě levá noha. Zvlá...
Chtěla bych vás upozornit, že jsem celý život byla ateistka. Vyrůstala jsem bez náboženství, bez...
Zvonek nad dveřmi Prodávám zrcadla. Ani si už nepamatuju, jak jsem k téhle práci přišel. Děl...
Čeká mě cesta pěšky přes kopec ve tmě a zimě. Vůbec se mi nechce. Navíc je oblačno místy zat...
Není to dlouho, začala jsem chodit na meditace k Renatě M. Hořičáci vědí, o kom mluvím. Blížil...
1. Pro pobavení obra? Nemohla jsem si hned vzpomenout, co se stalo pak, když jsem spadla ze stromu d...
Na horké lince, v místnosti je Jane a Derek:   Já dostala za úkol být s Derekem v místnos...
Šel závějemi. Město jako kráva a nikde nikdo. Měl na sobě jenom triko a byla mu ukrutná zima. Ně...
Seděl za svým stolem, v práci, která ho nebavila, a odpočítával hodiny zbývající do setkání s...
Nikdy jsem si vpravdě nevšiml, v jak velkém domě žiji. Avšak díky těm několika důležitým věc...
Slunce vstalo toho rána chladný. Až na miliony stupňů na povrchu, pochopitelně. Jenže ty človíč...
To mně bylo šest let. Přály jsme si se sestrou nový kočárek.Přišel Štědrý den. Dárky byly, a...

Výběr žánru/díla


Ze stejného soudku

V dalším příběhu ze snů jsem byla znovu v tom domě,ale tentokrát jsem nikoho nevyděsila,procház...
Na rozkvetlé zahradě poletují čmeláci, včely, mravenci, mouchy i vosy. Někteří hledají pyl, dal...
Chtěla bych vás upozornit, že jsem celý život byla ateistka. Vyrůstala jsem bez náboženství, bez...
Není to dlouho, začala jsem chodit na meditace k Renatě M. Hořičáci vědí, o kom mluvím. Blížil...
předchozí část zde   VIII. Markétka Viktor, starší detektiv, kterému před chvílí sko...
Čeká mě cesta pěšky přes kopec ve tmě a zimě. Vůbec se mi nechce. Navíc je oblačno místy zat...
To mně bylo šest let. Přály jsme si se sestrou nový kočárek.Přišel Štědrý den. Dárky byly, a...
Beru si telefon a slyším: "Mohu vás navštívit. Už si nevím rady. Bolí mě levá noha. Zvlá...
Stín nad Alexem ,,Nechci se s tebou nikdy rozloučit!" vzlykala jsem Alexovi na rameni. Alex mě je...
A tak jsem na to tenkrát přišel. Co mi to dalo hlavy lámání! Skoro celou polovinu života. A to už...
Odkrvené ruce   Probudil jsem se deset minut před budíkem. Otevřel jsem oči a podíval se...
Seděl jsem na kozlíku svého vozu a můj Kůň si pomalu vykračoval po cestě k domovu. Jezdím na n...
Venku:   Všichni jsme šli stranou od ostatních, aby nás nikdo neslyšel, abychom mohli projedn...
U Hotche doma: Skládal jsem nově koupenou postýlku pro miminko. Já a moje žena Hayley jsme čekali ...
Šel závějemi. Město jako kráva a nikde nikdo. Měl na sobě jenom triko a byla mu ukrutná zima. Ně...
0