Povídka

Co mi vyprávěl kámen od moře
Četba díla zabere cca 3 min.

Při meditaci padl můj pohled na kámen, který jsem si kdysi přivezla od Baltu. Vzala jsem ho do ruky, poslouchala jsem ho a jeho pohled na svět jsem si zapsala:
“Jsem od Baltu. Bylas tam s celou rodinou. Líbilo se ti tam. Moře je nádherné, i když sis v něm dlouho nepobyla. Ale lásku pro kameny, lastury i obyvatele moře jsi cítila. Vzduch voněl solí a to ti dělalo dobře. Tvoje dýchací cesty se pročistily.
Žil jsem v moři několik tisíc let. Až příboj mne vynesl na místo, kde jsi mě našla. Pamatuju velká sucha i velké záplavy. Mnoho živočichů se zde narodilo i zemřelo. Všechno šlo tak ,jak má, svým správným tempem. Až v poslední době se děje něco, co nemá obdoby v celých tisíciletích. Lidé zabíjejí zvířata jen z rozmaru. Delfíni najíždějí na břeh a umírají. Velryby jsou loveny pro maso, které lidi nepotřebují. Korýši jsou loveni po tisících. Fauna moří je v rozkladu. Ale ani flóra není ušetřena. Korálové útesy umírají. Špína vod je ničí. Nafta pokrývá těla ptáků, kteří hynou. Nikdy lidé nezpůsobili tolik škod jako v současné době.
Ptáš se, jak to mohu vědět, když mě máš doma už třicet pět let.? My kameny jsme živé. Cítíme i myslíme. Dorozumíváme se mezi sebou. Na vzdálenosti nezáleží.
Kameny, které máš doma kolem sebe, tě mají rády. Jestli budeš chtít, můžeš si s nimi povídat tak, jako si teď povídáš se mnou. Pro každý tvůj kámen máš v srdci místo a kameny ti tvoji lásku vracejí. Energii, kterou máš, získáváš od rostlin a od kamenů, které máš doma. Blíží se čas, kdy uvidíš i květinové víly i duchy kamenů. Pak se nám přiblížíš ještě víc.
Máš zde i kámen,který byl dřív kmenem pravěkého stromu a zapadl do močálu. I s ním si pohovoř. On ví, že si ho vážíš a má tě rád.
I my, kameny, máme duši. Naše duše duším lidí rozumí. Proto nás trápí, že nám lidé nerozumí a chovají se k nám necitlivě. I kameny si zasluhují úctu lidí. Kameny kolem vás na vás mluví. Když najdeš kámen, který tě upoutá, znamená to, že na tebe volá a rád by ti pomohl. Vezmi si ho do kapsy a pošli mu svoji lásku. Odmění tě svojí pomocí.”
Celou dobu naší promluvy držím kámen od moře v ruce. Cítím, jak mě naplňuje svojí energií a jsem mu za jeho péči o mne vděčná. Děkuji mu z celého srdce.

☆ Nehodnoceno ☆

O autorovi

Jaroslava Zmítková

Přihlásit se k odběru
Upozornit na
guest

0 Komentářů
Nejnovější
Nejstarší Most Voted
Inline Feedbacks
Zobrazit všechny komentáře
Velikost textu-+=
Hlasité předčítání
☆ Nehodnoceno ☆
Velikost textu-+=
Hlasité předčítání
☆ Nehodnoceno ☆
Přidej své hodnocení

Výběr žánru/díla


Ze stejného soudku

Není to dlouho, začala jsem chodit na meditace k Renatě M. Hořičáci vědí, o kom mluvím. Blížil...
Dlouholeté finanční potíže, mě dovedly k názoru, že s tím musím něco udělat. Banka neustál...
  Obr a jeho pohled do mých snů... Vyděsilo mě, jak mě tak nečekaně vytrhl ze snu. Byla jse...
Každý nový vztah  je tak trochu vabank ...
To mně bylo šest let. Přály jsme si se sestrou nový kočárek.Přišel Štědrý den. Dárky byly, a...
předchozí část zde   IX. Probuzení Jako mrknutím oka, sotva se Jiří schoulil na ledovou...
Čeká mě cesta pěšky přes kopec ve tmě a zimě. Vůbec se mi nechce. Navíc je oblačno místy zat...
V provizorním stanovišti:   Zašli jsme do jedné místnosti, kterou na kampusu nám vynahradil...
Šel závějemi. Město jako kráva a nikde nikdo. Měl na sobě jenom triko a byla mu ukrutná zima. Ně...
Byla jsem v práci. Pracuji v kanceláři, kde je pár kolegů a zároveň jsou to i mí přátelé. N...
Beru si telefon a slyším: "Mohu vás navštívit. Už si nevím rady. Bolí mě levá noha. Zvlá...
Žili jsme u moře. Od vždycky. Miloval jsem zvuk vln, pěnu na březích při přílivu, racky krouží...
Chtěla bych vás upozornit, že jsem celý život byla ateistka. Vyrůstala jsem bez náboženství, bez...
Alexandra se probudila časně zrána. Slunce ještě nestačilo vyjít, dá-li se zbytku naší největ...
kalamář
Na jednom pracovním stole, žily kancelářské pomůcky a jiné věci, se kterými jejich majitel, spis...

Výběr žánru/díla


Ze stejného soudku

Nechci ještě zpátky k obrovi! Seděla jsem u Děsmana a povídala mu všechno,co se mi minulou noc ...
Dnes se mi zdálo, že jsi umřel, víš? Byl to zvláštní sen, kde jsem byla zmatená a vyděšená. P...
předchozí část zde … Paní Müllerová mě přivítala v slzách. Vypadala hrozně, jak se asi d...
Dům na hraně pekla Lásko, odpusť, musel jsem naléhavě odjet. Vydal jsem se hledat jednoho starého ...
S obrem u stolu. Obr se na mě za to,co se stalo u Morana na oslavě zlobil! Sotva mě donesl do svého...
předchozí část zde … V noci jsem ale opět nemohl usnout. Mrazivá, tvrdá podlaha mě i přes si...
Není to dlouho, začala jsem chodit na meditace k Renatě M. Hořičáci vědí, o kom mluvím. Blížil...
Sedím. Sám bez sebe. Kolem mě vnímám vše rozmazaně jako v mlze. Tuším jen, že se okolo pohybuj...
Čeká mě cesta pěšky přes kopec ve tmě a zimě. Vůbec se mi nechce. Navíc je oblačno místy zat...
Šel závějemi. Město jako kráva a nikde nikdo. Měl na sobě jenom triko a byla mu ukrutná zima. Ně...
Ten pocit, vidieť ho ruka v ruke s ňou. Ten pocit stáť tam a tváriť sa, že mi je to jedno. ...
  Vcelku uzavřená společnost. Nikterak početná. Na prstech dvou rukou byste je spočetli. Ni...
Chtěla bych vás upozornit, že jsem celý život byla ateistka. Vyrůstala jsem bez náboženství, bez...
Beru si telefon a slyším: "Mohu vás navštívit. Už si nevím rady. Bolí mě levá noha. Zvlá...
To mně bylo šest let. Přály jsme si se sestrou nový kočárek.Přišel Štědrý den. Dárky byly, a...
0