S vodou to ale bylo horší. Měla jsem jen 2 ručníky a s Agnes jsme byly samy dvě. Kdybych požádala rodiče o pomoc, už bych tady nebyla a ani bych nemohla psát toto vyprávění. Doslova by mě stáhli z kůže a snědli. To bych ovšem nebyla já, abych na sebe neupoutla pozornost. Celý problém jsem se snažila držet v tajnosti a být nenápadná, ale celou dobu jsem se strašně smála, což slyšela sestra ve vedlejším pokoji a přiběhla se podívat, co se to u nás děje. Když viděla tu spoušť, začala se nekontrolovatelně smát. Nakonec ale zmlkla a také přiložila ruku k dílu. Když jsme asi po hodině úporného uklízení skončily, zbýval další problém – co s mokrým oblečením? Kdybych ho pověsila na sušák, mamka by si toho ihned všimla a hned by byl oheň na střeše. Natáhla jsem proto přes celý pokoj šňůru a navěsila na ni mokré ručníky. Spaly jsme tehdy s Agnes v jedné posteli a přímo nad námi byla nebesa z ručníků (původně jsem měla v pokoji jen 2 ručníky, nakonec jsem ale okradla sestru a další sourozence, takže jich bylo spoustu) . Vzduch byl těžký a vlhký, takže se nám spatně dýchalo, ale okno jsme otevřít nemohly, to bychom byly nastydly. Uprostřed noci, když už jsem konečně usnuly, mě probudila rána. Ručníky byly těžké a šňůra příliš slabá. Nejprve jsem se lekla, že se utrhlo světlo, protože právě na jednom jeho konci byla šňůra přivázaná. To se ale naštěstí nepotvrdilo a my mohly spát dál. Ráno jsme dělaly, jako že se nic nestalo, a já jsem tuto příhodu držela v tajnosti dlouhých 5 let. Původně jsem si ji chtěla nechat až na svou vlastní svatbu, kdy bych při vhodné příležitosti pobavila všechny hosty, nakonec jsem to však nevydržela a vyzradila to i rodičům. Ti se však vůbec nezlobili, protože si až dodnes myslí, že jsem si to celé vymyslela.
Agnes a já
O autorovi
Ema Lenz
Přihlásit se k odběru
1 Komentář
ADMIN
Nápad – ★★★★☆
Námět dětských rošťáren je sice velmi klasický, ale tvé pojetí má obrovské osobní kouzlo a působí neuvěřitelně upřímně. Příhoda s potopou v pokoji a zmrzlou peřinou je skvělá, úsměvná a má výborný komediální potenciál. Z hlediska originality nejde o hlubokou literární fikci, ale jako odlehčená autobiografická vzpomínka funguje tento nápad na jedničku.
Atmosféra – ★★★★☆
Text zprostředkovává velmi příjemnou, nostalgickou a hravou náladu, která čtenáře snadno přenese zpět do vlastních dětských let. Panika při odhalení potopy a následné absurdní řešení se sušením ručníků jsou popsány tak živě, že se u nich člověk musí usmívat. Emoce a dětská naivita z příběhu přímo sálají, což je jeho největší předností.
Provedení – ★★★☆☆
Styl psaní je velmi čtivý, plynulý a připomíná sympatické ústní vyprávění, což textu dodává na autenticitě. Úvodní pasáž je však trochu zdlouhavá a trvá, než se dostaneš k hlavní zápletce s Agnes, takže by textu prospělo mírné proškrtání začátku, aby měl děj lepší tempo. Dej si také pozor na překlepy (zjistia, upoutla) a občasné gramatické nepřesnosti, ačkoliv obsahově jsi příběh zvládla odvyprávět s velkou lehkostí a vtipem.
Celkové hodnocení:
Tvé vyprávění je neuvěřitelně milé, vtipné a plné nakažlivé dětské energie, která čtenáře okamžitě zahřeje u srdce. Máš přirozený talent pro komediální načasování a umíš ze zdánlivě banální vzpomínky vytěžit skvělou historku. Pokud zapracuješ na struktuře textu, aby měl rychlejší spád hned od začátku, a vychytáš drobné překlepy, budou tvé texty naprosto skvělé. Jen tak dál, psaní tě očividně baví a tvůj hlas je velmi sympatický!