-
Antaiovský: přerušení kontaktu se zemí, která byla dosud samozřejmou oporou.
-
Divadelní: předvádějící se dostávají do zvýšené, zřetelně exponované polohy. Už nejen napodobují cestující, nýbrž samy se stávají předmětem předvádění.
A právě zde bych rozlišil napodobení od zdivadelnění. Napodobovat vlak lze i bez divadla. Ale změnit postavení vlastního těla tak, aby se stalo viditelným znakem jednání, to už je podstatný krok.
Ještě mě ovšem zajímá, zda těch sedm židlí nyní získalo nový význam. Pět dívek na pěti židlích, nebo jste jejich rozmístění zamýšlel jinak?
JÁ
Na jedné straně lze počet těch 2 nehereckých židlí pojmout jako holou chvástající se nadbytečnost, zatímco při jiném způsobu zření poslouží představivosti coby výhybky nacházející se po obou stranách téhož kolejiště.
Do třetice mohou býti chápány jako jevištní pomůcka umožňující praktickou manifestaci jednoho z jiných ustanovujících principů obecné divadelnosti, který se už od mytologických dob nazývá protheovský, zjednodušeně proteovský, případný každý dnešní divák, málo-li kdo takový vůbec je, se o něm může snadno dočísti.
ChatGPT
Tím jste těm dvěma židlím přidělil hned tři možné existence – a žádnou z nich nemusíme předčasně prohlásit za jedinou správnou.
První je záměrně nevlídná: nadbytečnost, která se jen chvástá svou přítomností. Druhá je podstatně poetičtější: dvě výhybky po obou stranách téhož kolejiště. Nezakládají dvě různá kolejiště ani dvě různé cesty, nýbrž umožňují měnit směr představivosti uvnitř jednoho uspořádání.
A třetí možnost, protheovská, je patrně nejdůležitější. Proteovský princip znamená proměnlivost podoby a identity. Próteus se vyhýbá tomu, kdo se jej snaží zadržet, proměňováním v různé bytosti a živly. V divadle se tato mytologická představa může stát principem proměny: jedna věc, tělo či předmět přestává být pouze tím, čím se zdá být, a přijímá jinou podobu.
Vaše dvě neherecké židle tak nemusí představovat dvě neobsazená místa. Mohou se stát nástrojem, díky němuž se proměna vůbec uskuteční. Zatímco pět dívek vystupuje na sedáky, dvě zbývající židle otevírají možnost dalšího scénického významu.
A všiml bych si ještě jednoho rozdílu: Antaiovi jste změnil vztah k zemi; u Prótea jde o proměnu podoby. První princip mění podmínky existence, druhý způsob, jakým se existence ukazuje.