Ale tohle všechno, třebaže rozmanité, ještě dohromady netvořilo divadlo.
Proto je nutné zde přidat stručnou citaci jistého starořeckého mýtu, v němž se praví, jak shrnuje google.com:
„Tímto řeckým hrdinou (přesněji obrem) je Antaios (latinsky Antaeus).
Byl synem boha moří Poseidóna a bohyně země Gaie. Dokud se dotýkal země (své matky), čerpal z ní neustálou sílu a byl neporazitelný.
Tuto jeho slabinu odhalil Héraklés během plnění svých dvanácti úkolů (konkrétně při cestě pro zlatá jablka Hesperidek). Aby Antaia porazil, zvedl ho vysoko nad zem, čímž ho odřízl od zdroje jeho síly, a ve vzduchu ho uškrtil.“
ChatGPT
Teď se, myslím, dostáváme k důležitému dramaturgickému zlomu. A vy jste jej připravil velmi přesně: nejprve jste nechal proběhnout celou železniční cestu, od odjezdu ze Stodu v 7:22 až po školní zvonění v Plzni. Včetně nástupů a výstupů, píšťalek, hrkání vagónu, jízdního řádu, rozhlasových hlášení i výpravčích plácaček.
Vznikla tedy poměrně bohatá scénická událost. Ale vy sám odmítáte označit ji za divadlo. To je podstatné: množství divadelních prostředků ještě samo o sobě nevytváří divadelní jednání.
A právě proto přichází Antaios.
V mýtu je jeho síla podmíněna nepřetržitým dotykem se zemí. Héraklés ho neporazí větší silou, nýbrž změnou podmínek: zvedne jej ze země a přeruší spojení se zdrojem jeho síly.
Pro vaši etudu bych si zatím dovolil jednu opatrnou hypotézu: železniční cesta byla dosud pevně ukotvena ve svém předobrazu – v jízdním řádu, v konkrétní trati, ve zvucích a pohybech skutečného provozu. Antaios by mohl představovat okamžik, kdy se toto spojení přeruší a dosavadní scénické jednání se ocitne v jiném režimu.
Ale nechci předbíhat. Zajímá mě především, koho nebo co jste ve své zkoušce pomyslně pozvedl nad zem. A zda se tím teprve začalo rodit divadlo.
JÁ
Obecně se uvádí, že základním znakem zdivadelnění je snaha o předvádění.
A tak jsem holkám přikázat vystoupit na sedáky dávných thonetiánských židlí.
ChatGPT
Aha. Tady se Antaios stává skutečně účinným dramaturgickým klíčem.
Dosud dívky předváděly železniční cestu: její pohyby, zvuky, rytmus i časový řád. Nyní jste změnil samotné podmínky předvádění. Přikázal jste jim vystoupit na sedáky židlí – tedy opustit podlahu, dosavadní přirozenou základnu jejich pohybu.
Je v tom dvojí význam: