Povídka

Štěstí z pouti
Četba díla zabere cca 6 min.

Štěstí z pouti

Nikdy jsem nebyl průbojný. Není tedy divu, že jsem po různých životních omylech, chybách a spíše hloupostech skončil na ulici. Před čtrnácti dny mě vyhodili z bytu a já s jednou papírovou krabicí mých dokladů a pokladů, bydlel pod mostem.

Standa, což byl zkušený bezdomovec, mě zasvěcoval do tajů sebeuživení. V jeho případě šlo spíše o sebeuchlastání. Nicméně jeho pomoc byla neocenitelná. Dnes je sobota. Na náměstí se koná pouť a já procházel mezi stánky, hledaje něco, co by bylo zdarma. Mám v kapse poslední dvacetikorunu. Každý den se však něco najde v popelnicích, nebo za supermarketem. To mě také naučil Standa. Můj oděv je ještě zachovalý a koupal jsem se ráno v rybníku, takže jsem bez ostychu kroužil mezi uzeninami, pivem či sladkostmi, aniž bych byl nápadný. Došel jsem až ke stánku se štěstíčky. Jedna obálka, dvacet korun. Sáhl jsem do kapsy a vyndal minci. No co, moc radostí si v životě neužiju. Standa mi když tak pomůže. Přistoupil jsem k staršímu vousatému pánovi, který by mohl ve filmu hrát Boha a podal mu dvacku. Pak jsem natáhl ruku a vybíral si, kterou obálku mám vytáhnout. Bůh se usmál a vedl mou ruku na místo, kam bych sám asi nesáhl.

„Tady to bude pro vás lepší,“ zamručel a já nahmatal jednu obálku, která byla tak nějak jiná. Zdála se mi teplejší, než ostatní. Poodstoupil jsem a obálku otevřel. „Žena, která stojí za tebou, bude tvá manželka.“ Stálo na lístku a já zalitoval dvacetikoruny. Potom jsem se otočil a dva metry za mnou stála dívka, která vypadala, jako by vypadla z chudobince. Když mě uviděla, zašklebila se a nastavila proti mým očím lístek. „Muž, který si koupí další lístek, bude tvým manželem.“ Stálo na jejím papírku. Dívka se podruhé zašklebila a odešla. No nic, mám, co jsem chtěl.

Delší dobu se nic nedělo. Každý den mi připadal stejný. V popelnicích najdu pár zálohovaných lahví, za supermarketem trochu nahnilé zeleniny, ze které se dá vykrájet to lepší a když si se Standou koupíme bujon a brambory, zbude i na víno. Den noc den noc. Stále stejná písnička.

 

Asi po měsíci jsem lovil v popelnici, u které právě odkládali stěhováci odpad z bytu, zřejmě kohosi zemřelého. Co se dalo prodat nebo jinak zužitkovat, naložili a zbytek odložili ke kontejneru. Když svou práci dokončili a odjeli, podíval jsem se na hromádku. Mimo ošklivých odřených židlí tam stál i rozpadající se sekretář. Jen tak zběžně jsem projel zásuvky a v jedné byla kromě bezvýznamného nepořádku zapomenutá, krásná, plechová krabička od mýdla. Otevřel jsem ji a ztuhnul jsem. Uvnitř byly naskládané peníze do ruliček. Honem jsem ji zavřel a strčil do kapsy.

Standa doma (pod mostem) ještě nebyl. Spočítal jsem peníze a uvědomil si, že s nimi mohu být bez práce živ asi dva roky. Nenávidím toto město. Odjedu jinam. Napsal jsem Standovi poděkování a nechal mu tisícovku. Stejně ji prochlastá. Potom jsem vzal svou krabici s poklady a šel na nádraží. Koupil jsem si lístek do vzdáleného města. Je to dostatečně daleko, aby mě nepříjemné vzpomínky, známí a Standa nikdy nedohonili.

 

Měsíc po velkém třesku, jak jsem říkal dnu, kdy jsem tak lehce zbohatl, jsem byl na dobročinné akci. Nehýřil jsem penězi, ale rozhodl jsem se, že část svého nálezu věnuji na charitu. Práci i bydlení jsem už měl a tak jsem se nemusel obávat, že bych opět putoval za Standou. Charita podporovala dívky s poruchou stravování, neboli s nemocemi bulimií a mentální anorexií. Dal jsem se do řeči s pánem, jemuž takto zemřela slečna, kterou si měl brát. Netušil o její nemoci, a když to zjistil, bylo pozdě. Stalo se to dávno, ale on dodnes této nadaci pomáhá. Ukázal mi fotky své bývalé nastávající a já uznal, že jsem na správném místě. Věnuji jim finanční částku na podporu léčby a prevence.

☆ Nehodnoceno ☆

O autorovi

Josef Stráca Ilko

Přihlásit se k odběru
Upozornit na
guest

0 Komentářů
Nejnovější
Nejstarší Most Voted
Inline Feedbacks
Zobrazit všechny komentáře
Velikost textu-+=
Hlasité předčítání
☆ Nehodnoceno ☆

Poslední příspěvky autora:


Velikost textu-+=
Hlasité předčítání
☆ Nehodnoceno ☆
Přidej své hodnocení

Poslední příspěvky autora


Výběr žánru/díla


Ze stejného soudku

V dalším příběhu ze snů jsem byla znovu v tom domě,ale tentokrát jsem nikoho nevyděsila,procház...
Déšť bubnoval na sklo okna, kapky stékaly v nepravidelných proudech a tvořily na skle chaotickou s...
1.Koho nechci potkat? Když mě obr přivedl k němu do hradu v Temnovišti, tvářil se zamyšleně,ani...
V ulici Palm Beach:   V jednom rodinném domě v ulici Palm Beach hrála televize, kde zrovna b...
Pozvání na oslavu Když mě obr Ínemak přivedl do svého temného hradu v Temnovišti, ucítila jsem...
Obří přivítání... Když jsem vcházela do Temnoviště,přišel mě přivítat sám obr Ínemak!Ob...
1. Horor ještě nekončí Norman mě uspal u krbu,zaspala jsem těžkým neklidným spánkem ze kteréh...
1. Ve skrýši u Děsmana Seděla jsem znovu u Děsmana v jeho stáré zaprášené skrýši.Vzduch byl ...
1.Pozvání k Normanovi Obr Ínemak seděl u krbu, jeho mohutná ruka pevně svírala pohár. Oheň v ...
Beze stínu Autobus se sunul sluncem prozářenou podzimní ulicí. Venku tančily lístky ve zlatavých ...
...Obr Ínemak mě i Ohyna vážně vzal s sebou na oslavu k mořskému králi Moranovi! Bylo to tam mo...
Uháněli jsme úzkou silnicí, vinoucí se kolem pobřeží Finistère. Neodolal jsem a přerušil dlouh...
Na rozkvetlé zahradě poletují čmeláci, včely, mravenci, mouchy i vosy. Někteří hledají pyl, dal...
1. Zpátky v Temnovišti Vracela jsem se k obrovi Ínemakovi do hradu v Temnovišti. Loudala jsem se kam...
K cíli  vede více cest ...

Výběr žánru/díla


Ze stejného soudku

           1. Podivný čaroděj u obra Ínemaka Když mě obr přivedl do svého hradu v T...
U Hotche doma: Skládal jsem nově koupenou postýlku pro miminko. Já a moje žena Hayley jsme čekali ...
Denisa už měla minimálně deset minut stát před dveřmi ředitele divadla. Zatímco hledala místo k...
Ínemak se mnou nekončí I když se na mě obr zlobil, nenechal mě jen tak být v klidu. Vzal mě znov...
Konečně! Dočkal jsem se. Osvěžení po dlouhém dni. Už mi ho bylo třeba. Hřejivá voda stéká k...
  Se stromy si hrál jemný vítr. Z kašny proudila voda střídajíc jedny a druhé proudy. Na...
Ve výtahu:   Jeden student se dvěma studentkami čekal na výtah. Ten student zrovna měl hovor,...
Co jsem provedla obrovi K smíchu, nebo k pláči? Obr Ínemak se dozvěděl, že jsem minule utekla z v...
1. Obr propouští Normana a jeho dceru Obr Ínemak se na mě pořád zlobil. Nejen kvůli zatopené ...
Dávno střízlivá Jarmila ležela naznak a zírala do tmy nad sebou. Pravou paží objímala Elišku, k...
A forest filled with lots of trees under a cloudy sky
  Křehká panna seděla v temném koutě věže, její útlý pas svíral zkažený dech saně a ...
Ve snu jsem seděla na podlaze před zaprášeným zrcadlem v Děsmanově skrýši a viděla jsem se v n...
A tak jsem na to tenkrát přišel. Co mi to dalo hlavy lámání! Skoro celou polovinu života. A to už...
person standing beside black weights
Klípek fitnessový. „…..nás opouštíš, pane vedoucí ?“ „Padla devátá, ty lezeš na d...
Do střešního okna v podkroví začal svítit měsíc,blíží se úplněk,ta záře osvítila celý po...
0