Zamračila jsem se. „Na oplátku? Nevím co myslíš? Víš,já jen chtěla…“
„…poznat někoho, kdo není jako ostatní,“ dokončil obr za mě, otočil se zpět ke mě, jeho černé oči se upíraly přímo na mě „To už vím. Ale pokud chceš zůstat, jestli opravdu toužíš pochopit mou říši, můj svět… musíš něco obětovat. Temnota má svou cenu.“
Asi vím, co myslí, cenu mé svobody! Připomněla jsem si v duchu všechno to,co jsem s obrem tady zažila a řekla mu:,,Myslím, že naše přátelství, nebylo zrovna šťastný, Ínemaku, prosím, nechtěj nikdy už znovu to všechno, co jsme tu oba prožívali! Nechtěj, abych musela zůstávat s tebou uvězněná v téhle věži a dej mi volnost a svobodu, aby naše přátelství mohlo být to pravý pro nás pro oba!“
Obr na to neřekl nic! Jen mě chytl, přitáhl k sobě a tiskl, až jsem nemohla skoro ani dýchat, pak znovu promluvil:,,Přál jsem si,aby ses vrátila co nejdřív ke mně zpátky,sledoval jsem tě a prožíval s tebou tvoji minulost v tom domě! Je to moc špatné místo, plný zlých stínů a špatné energie,už se tam prosím nikdy nechtěj vrátit!”
To,co právě řekl obr mě zarazilo,zeptala jsem se:,,Ty jsi věděl,kam se propadnu s černé propasti?”
Obr na to zakroutil hlavou:,,Ne,nevěděl jsem,kam se propadneš,ale vyhledal jsem si tě,ty víš,že tu mám to svoje kouzelný kukátko,kterým vidím všude!Teda skoro všude,nevidím s ním pod ten dům, je tam moc stínů,ale jinak chci,abys věděla,že jsem byl v mé mysli s tebou,stala jsi se pro mě nerozlučná,přemýšlej co ti tím chci říct a až si pro tebe zítra zase přijdu,promluvíme si,jak to bude dál!”
Odnesl mě pak domů, rozloučil se a zmizel! Bylo mi s tohoto setkání tak hodně moc divně! Tyhle příběhy se zdají být snad nekonečný?
Ohyn se změnil, už to nebyl ten co býval dřív! Bylo mi s toho divně u srdce..,,Ohyne,co se to s tebou stalo?“
Obr Ínemak znovu přichází
Když pro mě obr přišel k nám domů a odnesl mě zase k sobě do své temné věže, docela jsem se toho obávala a taky mě připadlo, že se ani trochu nezměnil! Bylo to tak stejný, jako dřív,usadil se se mnou ke stolu a poručil Ohynovi,aby nalil pití,to hnusný nedobrý pití,který tu pořád všichni pijí! Obr mi podal pohár, přiťukl si se mnou a pronesl: „Na naše obnovené přátelství!“
Pak zase se mnou u stolu seděl tak dlouho,dokud mě nepřinutil vypít celý ten pohár, řekl přísně,až do dna! Moje otázka:,,Ínemaku proč mi to nutíš, když víš,že mi to pití nechutná?“Obra rozčílila, odpověděl:,,Musíš se mnou popít, musíš se mnou pojíst a trávit se mnou čas u stolu, tak jak to dělají praví přátelé!“
Moje námitky že přátelé si nic nenutí a respektují se navzájem Ínemaka zase neskutečně naštvaly, prudce vstal od stolu a zařval:
,,Vidím,že ses ani trochu nezměnila a nejsi vůbec o nic lepší,než dřív,POŘÁD STEJNÁ – nepřizpůsobivá a tvrdohlavá!“
Tvářil se na mě tak hrozivě,až mě to donutilo se mu omluvit, ale on se přeci taky nezměnil! Byl takový zlostný a vyčítal mi to z minula!Vstala jsem od stolu a řekla, že jdu hned domů!
Hlasité předčítání