„No, když na tom trváte, tak ne, ale kdybyste se zeptala, jestli bych chtěl, jistě bych odpověděl, že ano.“
Druhá slečna, pardon, opět jsem se nechal unést svou fantazií. Druhá žena, která by byla podobná Merilyn Monroe kdyby se dožila důchodového věku, se zahihňala jako za mlada a docela jí to slušelo.
A tak jsem strávil příjemný večer s paní Omítkovou a paní Merilyn v kavárně s hudbou.
Nevadilo mi, že paní Merilyn neustále sledovala hodinky, protože si nemohla vzpomenout, v kolik hodin má ráno první proceduru. Dokonce mi ani nevadilo, že paní Omítková chodila každou chvíli na chodbu telefonovat. Co mi však vadilo, že hudba nehrála česky.
Nevím, kde najal majitel tyto šumaře, ale takové podupávání při textu By by love my darling, na hudbu španělského bolera mi připadalo docela nevkusné. Cestou na ubikaci jsem se držel za ruce s oběma krasavicemi a na těch dámách bylo docela mile vidět, že by si mě nejradši rozpůlily.
Druhý den jsem snídal ve společnosti Merilyn a paní Omítkové a Karel záviděl. Během jídla Merilyn seděla celkem v klidu, ale paní Omítková si znovu dvakrát odskočila na telefonovací chvilku.
Při obědě mi oznámila Merilyn, že sehnaly druhého tanečníka, tak ať si jdu sednout k nim. Tím druhým byl Karel.
„Kurva holky, já sem netančil už deset let. Od tý doby, ty vole, co sme prosrali ty volby.“
I když se obě tanečnice snažily, Karel byl neukočírovatelný. Večer jsme šli do jiné kavárny, kde hrál mladík na piáno a celkem se nám to líbilo. Jen škoda, že mu Karel plácl nasliněnou stokorunu na čelo a vyzval ho k zahrání jeho oblíbené písničky. Potom jsme se radši vytratili. Nechci vás však připravit o tu krásnou výzvu. Karel totiž řekl: „Hele, chcípáku, přestaň hrát ty cajdáky a dej tam ňákou mrdku.“
Do lázeňského hotelu se mě opět obě děvčata, pardon, obě ženy držely za ruce a Karla nechaly jít s rukama v kapsách.
Třetí den se na nás konečně usmálo štěstí. To štěstí se však usmálo jen na mě a Merilyn. Po tanečcích si paní Omítková si zapomněla mobil v kavárně a musela se pro něj vrátit. Karel jí šel doprovodit a tak jsme se jim s Merilyn schovali. Když nás po chvíli dohnali a předehnali, dělali jsme na lavičce takové ty věci, které dospělí občas dělají. Jestli se štěstí usmálo i na druhou dvojici, jsme nezjišťovali.
Čtvrtý den přišla paní Omítková s tím, že Karel už dokončil lázeňský pobyt a jestli nám nebude vadit, když si půjdeme zatančit ve třech. Taneček ve třech jsem si náležitě užil. Při ploužácích jsem měl jen obavy, abych nedopatřením neshodil paní Omítkové lešení, protože se o mě třela takovou silou, jako bych byl její drbátko. Při odchodu se Merilyn musela vrátit pro zapomenutý šál a při odchodu na mě malinko mrkla. Ještě jsem nevěděl, co ten významný projev znamená, ale když jsme si s paní Omítkovou sedli na lavičku, abychom na ni počkali, vrhla se na mě celá stavba i s lešením a já opětoval její akci protiakcí v podobě útoku na Tróju. Římané vyhráli, aniž by měli Achileuse, protože se Trójanka nebránila. Bylo mi jasné, že se děvčata, pardon opět uvažuji jako za mlada. Bylo mi jasné, že se lázeňské návštěvnice dohodly. Jen jedna věc mě na paní Omítkové mrzela. Těsně před vyvrcholením si musela zatelefonovat, čímž celý útok pozbyl smyslu a vojáci neměli z vítězství ten správný požitek.
Hlasité předčítání