ať mě to ani nenapadne! Začal se nadouvat k prasknutí,tak jsem se raději vzdálila, ale i tak jsem
zvědavostí nemohla vydržet, ani nevím, proč mě tak lákalo poznat někoho tak strašidelnýho, ještě víc než Děsman. Pak,když už bylo ráno, byla sem celý den nemožná a pak se stalo,že jsem usnula u svíčky.
Pátý příběh
První setkání s krásným s ohně a s obřím králem
když jsem zaspala,taky se mi ve snu zdálo,že spím u svíčky. Z plamínku se začalo divně kouřit a z kouře se tu objevil někdo, jako anděl s ohně moc krásný, ale taky strašidelný, řekl,co mu dám, když to tu nespálí? Nevím, co by chtěl? A on mě chytl za ruku a stáhl do kouře, do plamene a uhasil to, co by jinak shořelo, kouřem mě vedl a letěl se mnou do jinýho světa, tam se mnou prošel železným mostem,pod mostem byla láva a kolem velký oheň, skály a ve skále průchod, brána zapomnění, dál byl jiný svět a slavnost ohňů, barevných a kolem nich tančili čerti a jiní divňouši, přistoupil se mnou k hodovnímu stolu a dál mě hnusný pálivý pití a nutil, ať se napiju,pak někam zmizel a já jsem se tam bála,přistoupila ke mě jakási seschla babka, řekla,že tam nemám co dělat a kdo mě tam přivedl?Někdo řekl, že jsem ta co uhořela! Řekla jsem, že jsem neuhořela a pozval mě k nim anděl s ohně, pak se ke mě nahrnuli různí divňouši, řekli že musím ke králi a táhli mě kamsi do černé věže, vedli tam barevný schody a dál červený pálivý koberec na který nesměl nikdo stoupnout a oni mě na ten koberec shodili a já si spálila ruce a kolena, koberec vedl k obřímu trůnu a na něm seděl strašidelný obr v černým plášti a bouřkovým hlasem zařval:,,Co tu zase všichni chcete!¨Řekli, že jsem přerušila slavnost a co se mnou? Mávl na ně rukou ať se odejdou bavit dál a nechají mě tam, tak odešli, on vstal a šel ke mě, řekl, že se k němu neumím chovat, jako ke králi, ale že mě to odpouští a ptal se, jestli se ho bojím? Kývla jsem a řekla, že se ho bojím a omlouvám se, ale nevím, jak se mám chovat ke králi, ještě nikdy jsem se z žádným králem nesetkala, přitom mi nešlo se mu nedívat do jeho č
erných temných očí a jeho pohled byl tak pronikavý, jakoby do mě viděl! Řekl mi, že mě propouští domů, ukázal na schody dolů a řekl, abych odešla, zeptala jsem se na toho s ohně, on mě tam k nim přivedl a byla bych ráda, kdyby mě mohl doprovodit domů? Obr zařval, že ten nemá čas a abych hned odešla, jestli nechci, aby mi ublížil! Tak jsem odešla a bloudila k hradní bráně a pak za bránou temnou cestou, poletoval všude kolem něco jako popel, kusy popela a černých vloček, bylo to strašidelný,štípalo mě to do očí a brečela jsem,že netrefím domů,najednou někdo neviditelný blízko mě řekl,abych nebulela,lekla jsem se, řekla jsem, že nevím, kudy domů? ,,Tak nestůj, snad nechceš tu být další sochou?¨Řekl hlas za mnou, tak jsem šla dál a bloudila podzemím ,došla ke kamenovým dveřím, byly na nich železný řetězy a těžký zámky a někdo neviditelný za mnou řekl, že stačí, když se jich dotknu, tak jsem se jich dotkla a dveře se rozpadly, sesypalo se na mě to, co bylo za dveřmi na štěstí se tama ještě dalo projít, pak mě ten neviditelný pomáhal nahoru, až ke schodům co vedli do našeho světa a tam už sem vyšla do města a bylo večer a skoro nikdo venku, šla jsem rychle domů, doma bylo všechno tak stejný, jako vždycky, nic neshořelo a svíčka už dohořela,děcka spaly a já jsem šla taky spát,ale nešlo mě to!Měla jsem před očima obra!
Hlasité předčítání