„Teď!“ zařval Gabriel.
Nebe se utrhlo.
Temné hejno prorazilo poslední zbytky padající vody a vrhlo se na Norreda s Teem. Krkavci mávali křídly. Sekali je svými drápy a klovali zobáky. Ozýval se hysterický křik Tea i Norreda.
Stovky černých těl se přes ně převalily jako živá bouře. Norred si kryl hlavu předloktím. Teo se stočil do klubíčka a snažil se odhánět ptáky holýma rukama a u toho ječel.
Zobáky klovaly. Drápy sekaly. Voda kolem nich se barvila krví.
Norred se pokusil znovu soustředit. Ještě jednou. Sáhl po síle.
Ucítil jen slabé škubnutí.
Docházely mu síly. Nemohl znovu použít tolik energie jako předtím.
Přesto sáhl hlouběji.
A pak se to stalo.
Zvuk krkavců náhle utichl. Zmizel hukot vody. Vítr. Křik ustal. Náměstí zmizelo.
Norred otevřel oči.
Stál na kamenité zemi ostrova uprostřed nekonečného moře. Voda kolem byla klidná. Černá a hladká jako sklo. Nad hlavou se klenulo bezmračné nebe bez jediné hvězdy.
Něco nebylo v pořádku.
Norred se pomalu otočil.
„Vypadni z mojí hlavy.“
Nikdo mu neodpověděl.
„Říkám, vypadni!“ zakřičel.
Vtom na druhém konci ostrova uviděl stát Gabriela. Nehýbal se. Jen tam byl.
Norred sevřel pěsti.
„Vypadni.“
Gabriel udělal krok.
Zem pod jeho přítomností zapraskala.
Norred ucítil bolest. Ne v hlavě. V celém těle. Jako by ten krok dopadl přímo na něj.
Gabriel udělal druhý.
Kámen mezi nimi začal pukat.
Norred zavrávoral.
„Přestaň se mi bránit,“ řekl Gabriel.
Jeho hlas nepřicházel z jednoho místa. Ozýval se ze země. Z vody. Z nebe. Ze samotné Norredovy mysli.
„Přestaň a nebude to tolik bolet.“
„VYPADNI Z MOJÍ HLAVY!“
Norred se pokusil soustředit.
Moje mysl, moje pravidla, pomyslel si.
Moře kolem ostrova se vzepjalo. Černá voda vystřelila vzhůru a sevřela Gabrielovu postavu ze všech stran. Obrovská masa se nad ním zavřela a na okamžik ho úplně pohltila.
Norred zalapal po dechu.
Pak voda explodovala do stran.
A Gabriel opět udělal krok.
Pomalu. Bez jediného slova.
Norred ustoupil.
Ne.
Gabriel udělal další krok.
Ne.
Norred se pokusil opět sáhnout po síle a otevřít k ní kanál. Byla tam. Někde hluboko. Cítil ji.
Ale mezi ním a ní najednou stálo něco cizího.
Gabriel.
„Co mi to děláš?“
Gabriel neodpověděl.
Norred znovu zatlačil myslí proti němu. Tentokrát se zem pod jeho nohama roztřásla a opět pukla. Prasklina se rozběhla ostrovem a Norred ucítil, jak se cosi uvnitř jeho vlastní mysli láme spolu s ní.
Nápad – ★★★★☆
Zápletka působí velmi dynamicky a propojení fyzické destrukce města s magickou bitvou v mysli je skvělý koncept. Ačkoliv elementální magie a mentální souboje patří ke klasickým fantasy prvkům, autor je zde uchopil svěže a s filmovou velkolepostí. Obzvlášť oceňuji kontrast mezi epickým magickým střetem a následnou komickou vložkou s naštvanou sousedkou, což textu dodává lidský rozměr.
Atmosféra – ★★★★★
Atmosféra je jednoznačně nejsilnější stránkou ukázky, text čtenáře okamžitě vtáhne do děje a nepustí. Scéna s valící se vodou v podzemí vyvolává až klaustrofobický pocit ohrožení, který plynule přechází do surrealistického a mrazivého souboje na ostrově v Norredově mysli. Hejno krkavců a všudypřítomný zmar na konci scény navíc zanechávají silný, temně magický dojem.
Provedení – ★★★★☆
Text je nesmírně čtivý, má výborné tempo a úderné, přirozené dialogy, které skvěle dokreslují charaktery postav. Stylistika je na vysoké úrovni, i když občasné opakování slov (např. při popisu valící se vody) by si zasloužilo mírnou redakci pro ještě větší plynulost. Pravopis je v pořádku, autor se soustředí na akci, což se mu daří na výbornou, jen doporučuji hlídat si plynulejší střihy mezi lokacemi, aby se čtenář v chaosu bitvy neztratil.
Celkové hodnocení:
Jedná se o velmi slibný a profesionálně působící úryvek románu, který okamžitě vzbudí zvědavost ohledně dalšího děje. Akční scény jsou napsány s jistotou, magie má zajímavá pravidla a postavy působí živě a uvěřitelně. Pokud si autor udrží toto tempo a dokáže podobně zručně budovat i klidnější pasáže příběhu, má v rukou potenciálně skvělou fantasy knihu.