Nebyl to zvuk kamene. Bylo to hlubší. Živější. Jako by se pod celým Draxes Bay probouzelo obrovské monstrum.
Dlažba se zachvěla.
Gabriel sklopil oči. Voda v mělkých kalužích kolem jeho bot se rozechvěla drobnými kruhy. Jednou. Podruhé.
Pak se ze všech okolních ulic ozval hukot.
Teo se prudce otočil. „Co to—“
Z nejbližšího kanálu vystřelil gejzír špinavé vody. Železná mříž vyletěla několik sáhů do vzduchu, převrátila se a s ohlušujícím třeskem dopadla na dlažbu.
Vzápětí vyrazil další. A další.
Náměstí ožilo a začalo se zaplavovat. Z kanálů, průduchů a odtokových šachet začala tryskat voda. Z postranních ulic se přihnaly další proudy a během několika okamžiků se spojily v ohromnou masu.
Teo ustoupil. Voda mu obtékala nohy po kolena.
„Stůj za mnou,“ přikázal mu Norred.
Gabriel ho slyšel, ale oči nespouštěl z vodní clony, která je začala obtáčet jako had. Nad jejich hlavami dál kroužily tisíce krkavců. Jejich křik se mísil s hukotem vody, praskáním dřeva a vzdáleným zvoněním poplašných zvonů.
Město začalo bít na poplach.
Gabriel se pokusil sladit vlastní rezonanci s Norredovou. Najít jeho otevřený kanál. Uchopit ho. Převzít nad situací kontrolu. A ukončit to.
Nic.
Gabriel svraštil obočí.
Nic? Jak to? Kde je? Musí tam být.
Ten sráč má nějaký štít. Něco mě blokuje.
Norred používal sílu. Gabriel viděl její následky všude kolem sebe. V rozvibrovaném kameni. V kanálech pod městem. Ve vodě, která právě trhala Draxes Bay zevnitř.
Musel mít otevřený funkční kanál k energii. Ale Gabriela k němu něco nepouštělo. Necítil jeho spojení. Necítil Norredovu rezonanci. Ani Norredovu mysl.
Nebyl čas nad tím uvažovat.
Když to nejde po dobrém, Norrede, půjde to po zlém.
V mžiku sáhl za záda k opasku, vytáhl malou skleněnou lahvičku s dvojbarevným obsahem a hodil ji do prostoru mezi ně.
Nádobka se ve vzduchu roztočila. Obě kapaliny se smísily.
Gabriel se přikrčil.
Výbuch roztrhl vzduch nad náměstím a vyšlehl oslnivý plamen. Tlaková vlna udeřila do vodní stěny a rozmetala ji do všech stran.
Norreda i Tea odhodila dozadu. Oba zmizeli v mase vody, která se za nimi ještě před okamžikem tyčila.
Norred dopadl na všechny čtyři a ztratil soustředění. Teodor sebou plácl po zádech do vody pár stop za Norredem a snažil se neutopit.
Vodní stěny kolem nich se zhroutily.
Nápad – ★★★★☆
Zápletka působí velmi dynamicky a propojení fyzické destrukce města s magickou bitvou v mysli je skvělý koncept. Ačkoliv elementální magie a mentální souboje patří ke klasickým fantasy prvkům, autor je zde uchopil svěže a s filmovou velkolepostí. Obzvlášť oceňuji kontrast mezi epickým magickým střetem a následnou komickou vložkou s naštvanou sousedkou, což textu dodává lidský rozměr.
Atmosféra – ★★★★★
Atmosféra je jednoznačně nejsilnější stránkou ukázky, text čtenáře okamžitě vtáhne do děje a nepustí. Scéna s valící se vodou v podzemí vyvolává až klaustrofobický pocit ohrožení, který plynule přechází do surrealistického a mrazivého souboje na ostrově v Norredově mysli. Hejno krkavců a všudypřítomný zmar na konci scény navíc zanechávají silný, temně magický dojem.
Provedení – ★★★★☆
Text je nesmírně čtivý, má výborné tempo a úderné, přirozené dialogy, které skvěle dokreslují charaktery postav. Stylistika je na vysoké úrovni, i když občasné opakování slov (např. při popisu valící se vody) by si zasloužilo mírnou redakci pro ještě větší plynulost. Pravopis je v pořádku, autor se soustředí na akci, což se mu daří na výbornou, jen doporučuji hlídat si plynulejší střihy mezi lokacemi, aby se čtenář v chaosu bitvy neztratil.
Celkové hodnocení:
Jedná se o velmi slibný a profesionálně působící úryvek románu, který okamžitě vzbudí zvědavost ohledně dalšího děje. Akční scény jsou napsány s jistotou, magie má zajímavá pravidla a postavy působí živě a uvěřitelně. Pokud si autor udrží toto tempo a dokáže podobně zručně budovat i klidnější pasáže příběhu, má v rukou potenciálně skvělou fantasy knihu.