Zavrávoral.
Další puklina.
Další bolest.
Jeho tělo náhle ztěžklo. Kolena se mu podlomila.
„NE!“
Nech mě.
Zapřel se a zkusil bojovat. Zaútočit.
Kamenitá zem pod jeho chodidly se začala žhavit do ruda. Ostrov se začínal bortit.
Norred se pokusil narovnat, ale něco ho táhlo dolů. Jako by na jeho ramena dosedlo celé nebe.
„Vypadni…“
Gabriel se zastavil několik kroků před ním.
Norred poprvé uviděl jeho oči.
A pochopil.
Gabriel nehledal jeho myšlenky. Nehledal vzpomínky. Nezajímalo ho nic z toho.
Hledal cestu k jeho spojení s energií.
Norred couvl.
Gabriel vykročil.
„NE!“ zařval Norred.
Pak ucítil, jak mu tělem projela strašná bolest.
Vykřikl. Padl na jedno koleno.
Gabriel ho chytil za rameno.
Nebraň se.
Norred se pokusil zvednout. Nešlo to. Jeho vlastní tělo ho neposlouchalo.
Zem pod ním pukala a tavila se. Moře kolem ostrova začalo bouřit. Nebe se propadalo stále níž.
A Gabriel byl všude.
V každém prasknutí kamene. V každé vlně. V každém úderu Norredova srdce.
„Přestaň se bránit.“
„Jdi do prdele.“
Pokusil se znovu otevřít kanál k energii.
Povedlo se.
Gabriel se téměř neznatelně pousmál.
„Dobře, kamaráde, jdeme na to.“
A v tu chvíli Norred pochopil, že udělal chybu.
Gabriel zavřel oči a převzal vládu nad jeho spojením.
Norred ztuhl.
Kanál, který se celou dobu snažil otevřít, už neovládal on.
„Mám tě,“ řekl Gabriel.
Norred nestačil ani vykřiknout.
Síla do něj udeřila zevnitř.
Nebyla to rána. Nebyl to tlak. Bylo to, jako kdyby každou jednotlivou buňkou jeho těla i mysli ve stejném okamžiku projel blesk.
Ostrov explodoval.
Moře zmizelo.
Nebe se roztrhlo.
Norredova mysl i obrana se roztříštily na tisíce oslnivých úlomků a Gabriel naplno otevřel jejich spojení s energií.
Kanál neměl šanci vydržet.
Čistá energie se jím prohnala jako přívalová vlna a rozervala ho.
Na jediný okamžik Norred necítil bolest.
Cítil Gabriela.
Jeho podstatu.
Její hloubku.
A pochopil, jak strašlivou chybu udělal, když otevřel spojení.
A pak už nebylo nic.
Jen tma.
Na náměstí Norred ztuhl. Jeho tělem projela jediná prudká křeč. Prsty se mu zaryly do mokré dlažby.
A bez jediného zvuku se zhroutil tváří do vody.
Víc se nepohnul.
Gabriel stál několik kroků od něj a těžce oddychoval. Pomalu stáhl svou mysl zpět.
Spojení povolilo.
Kanál mezi nimi začal mizet.
Gabriel ho však ještě na jediný okamžik podržel.
Sevřel v dlani svůj medailon. Ozerit v něm slabě zazářil.
Jen trochu.
Jediný doušek.
Pak Gabriel Norreda pustil.
Nápad – ★★★★☆
Zápletka působí velmi dynamicky a propojení fyzické destrukce města s magickou bitvou v mysli je skvělý koncept. Ačkoliv elementální magie a mentální souboje patří ke klasickým fantasy prvkům, autor je zde uchopil svěže a s filmovou velkolepostí. Obzvlášť oceňuji kontrast mezi epickým magickým střetem a následnou komickou vložkou s naštvanou sousedkou, což textu dodává lidský rozměr.
Atmosféra – ★★★★★
Atmosféra je jednoznačně nejsilnější stránkou ukázky, text čtenáře okamžitě vtáhne do děje a nepustí. Scéna s valící se vodou v podzemí vyvolává až klaustrofobický pocit ohrožení, který plynule přechází do surrealistického a mrazivého souboje na ostrově v Norredově mysli. Hejno krkavců a všudypřítomný zmar na konci scény navíc zanechávají silný, temně magický dojem.
Provedení – ★★★★☆
Text je nesmírně čtivý, má výborné tempo a úderné, přirozené dialogy, které skvěle dokreslují charaktery postav. Stylistika je na vysoké úrovni, i když občasné opakování slov (např. při popisu valící se vody) by si zasloužilo mírnou redakci pro ještě větší plynulost. Pravopis je v pořádku, autor se soustředí na akci, což se mu daří na výbornou, jen doporučuji hlídat si plynulejší střihy mezi lokacemi, aby se čtenář v chaosu bitvy neztratil.
Celkové hodnocení:
Jedná se o velmi slibný a profesionálně působící úryvek románu, který okamžitě vzbudí zvědavost ohledně dalšího děje. Akční scény jsou napsány s jistotou, magie má zajímavá pravidla a postavy působí živě a uvěřitelně. Pokud si autor udrží toto tempo a dokáže podobně zručně budovat i klidnější pasáže příběhu, má v rukou potenciálně skvělou fantasy knihu.