Kanál se zavřel.
„Hotovo,“ vydechl.
„NECHTE MĚ BÉÉÉJT! AAAAAU!“
Výkřik se ozval kdesi mezi troskami opodál.
Gabriel otočil hlavu za hlasem.
Mezi kusy dřeva a zohýbanými lavičkami se Teo stále válel na zemi, rukama si kryl hlavu a vřískal, zatímco po něm dál doráželi krkavci.
Gabriel jediným pohybem ruky útok ukončil.
Hejno se vzneslo. Stovky černých těl vyletěly nad náměstí a usadily se na okolních střechách. Tiší pozorovatelé vyčkávali, co se bude dít.
Jen jeden krkavec zůstal sedět na dlažbě vedle Tea a škodolibě na něj dorážel.
Gabriel sevřel čelist a pohlédl na zkrvaveného kluka.
„Nech ho.“
Krkavec zakrákal ještě jednou a Tea klovnul do nohy.
„Řekl jsem, nech ho.“
Pták naštvaně roztáhl křídla a vznesl se k ostatním.
Gabriel chvíli váhal. Nechtěl toho kluka ještě víc děsit.
„Žiješ?“
Žádná odpověď.
„Slyšíš mě?“
„Zabili mě!“ zařval Teo a začal se převalovat v blátě. „Chtěj mě zabít!“
Gabriel protočil oči.
„Očividně,“ pronesl sarkasticky.
Přešel k němu, klekl si vedle něj a dlaní mu přitlačil hlavu k zemi, aby ho přinutil zůstat ležet.
Nekřič, už je po všem.
„AAAAU!“
Gabriel se sklonil těsně k jeho uchu.
„Přestaň řvát, kluku. Nadechni se a poslouchej mě.“
Teo se pod jeho rukou pokusil ještě jednou škubnout.
„Seber se, vezmi sestru a vypadněte z města. Dneska teklo už dost tvojí krve a jistě nechceš, aby tekla další.“
Teo se zhluboka nadechl. Vydechl. Přestal sebou házet.
„Au…“ špitl.
Na víc se už nezmohl. Došly mu síly.
Bylo to sotva slyšitelné. Bezbranné, lítostivé a vystrašené. Jako když v koutě kňučí malý týraný psík.
Po tváři mu začaly stékat nové slzy.
A tehdy Gabriel cosi pocítil.
Neúmyslně.
Teův strach. Bolest. Zklamání. A smíření.
A jedinou zoufalou touhu, aby už to všechno provždy skončilo.
Pod dlaní, kterou držel Tea přitisknutého k zemi, se slabě zablesklo.
Teodorovo tělo povolilo.
Gabriel okamžitě ucukl.
Zvedl ruku a postavil se.
„Ty vole.“
Teo zůstal ležet.
Ani se nepohnul.
Gabriel na něj několik vteřin zíral.
Do prdele. Já ho asi zabil.
Teo zamlaskal jako dítě cucající bonbon a začal otřesně chrápat. U nosu se mu udělala z nudle bublinka a tiše praskla.
Gabriel na něj nevěřícně hleděl a pak se zachechtal.
„No to nemyslíš vážně, Teodore. Já tě uspal jak mimino.“
Vtom se ve druhém patře jednoho z domů rozletěla okenice a z okna vykoukla ženská hlava v natáčkách.
Nápad – ★★★★☆
Zápletka působí velmi dynamicky a propojení fyzické destrukce města s magickou bitvou v mysli je skvělý koncept. Ačkoliv elementální magie a mentální souboje patří ke klasickým fantasy prvkům, autor je zde uchopil svěže a s filmovou velkolepostí. Obzvlášť oceňuji kontrast mezi epickým magickým střetem a následnou komickou vložkou s naštvanou sousedkou, což textu dodává lidský rozměr.
Atmosféra – ★★★★★
Atmosféra je jednoznačně nejsilnější stránkou ukázky, text čtenáře okamžitě vtáhne do děje a nepustí. Scéna s valící se vodou v podzemí vyvolává až klaustrofobický pocit ohrožení, který plynule přechází do surrealistického a mrazivého souboje na ostrově v Norredově mysli. Hejno krkavců a všudypřítomný zmar na konci scény navíc zanechávají silný, temně magický dojem.
Provedení – ★★★★☆
Text je nesmírně čtivý, má výborné tempo a úderné, přirozené dialogy, které skvěle dokreslují charaktery postav. Stylistika je na vysoké úrovni, i když občasné opakování slov (např. při popisu valící se vody) by si zasloužilo mírnou redakci pro ještě větší plynulost. Pravopis je v pořádku, autor se soustředí na akci, což se mu daří na výbornou, jen doporučuji hlídat si plynulejší střihy mezi lokacemi, aby se čtenář v chaosu bitvy neztratil.
Celkové hodnocení:
Jedná se o velmi slibný a profesionálně působící úryvek románu, který okamžitě vzbudí zvědavost ohledně dalšího děje. Akční scény jsou napsány s jistotou, magie má zajímavá pravidla a postavy působí živě a uvěřitelně. Pokud si autor udrží toto tempo a dokáže podobně zručně budovat i klidnější pasáže příběhu, má v rukou potenciálně skvělou fantasy knihu.