„TY UŽ JSI NĚKDY USPÁVAL DĚCKO VE ČTYŘI RÁNO, ZMRDE?!“
Gabriel sebou trhl a otočil se k ní.
„Já?“
Ukázal na sebe.
„NE, ASI! TY!“
„Já… já se moc omlouvám. Já jsem jenom…“ zakoktal.
„DRŽ TAM DOLE HUBU, KURVA, NEBO TAM NA TEBE VLÍTNU!“
Vzápětí po něm mrštila květináčem.
Gabriel neuhnul. Květináč se roztříštil o dlažbu několik kroků od něj.
„Kdybyste uměla házet jako řvát, bylo by asi po mně, vy nádhero,“ utrousil a zazubil se na ni.
Žena se urazila, třískla okenicí, zabouchla okno a zmizela.
Gabriel zůstal chvíli stát s našpuleným rtem.
Rozhlédl se po náměstí.
Všude byl nepořádek. Rozlámané bedny, sudy, kusy dřeva i lavičky. Odpadky. Bahno.
A ryby.
Stovky ryb, které voda vyvrhla z kanálů na náměstí. Některé se ještě zmítaly na dlažbě a lapaly po vzduchu. Jiné byly mrtvé a potrhané tlakem na kusy.
A některé…
Gabriel se zamračil.
Ty byly očividně mrtvé už dávno.
Shnilé. Nafouklé. Mrtvolně páchnoucí.
Gabriel si povzdechl.
„Tolik bordelu a rámusu… a úplně k hovnu.“
Z ulice za jeho zády se znovu ozval hlas.
„Už je po všem, seržo?“
„Pusť se mě, ty otravnej hmyze.“
„Cože?“
„Pusť mě, vole. Už je po všem.“
Gabriel se ohlédl zpátky na Tea.
Ano. Už jsem uspával dítě ve čtyři ráno.
Usmál se.
Pak mu ale pohled sjel k ležícímu Norredovi.
„Brzy na shledanou,“ pronesl chladně.
Poplašné zvony a celá ta mela probudily celé město. V domech se svítilo, okna se otevírala a nad střechami se pomalu rozlévalo první světlo.
Byl čas zmizet.
Naposledy pohlédl na Tea ležícího na zemi.
Dýchal.
A to stačilo.
Zlom vaz, chlapče.
Pak pohlédl vzhůru na krkavce a na náměstí plné ryb.
Dejte si, kamarádi.
Otočil se a zmizel v šedém oparu rodícího se úsvitu.
Nápad – ★★★★☆
Zápletka působí velmi dynamicky a propojení fyzické destrukce města s magickou bitvou v mysli je skvělý koncept. Ačkoliv elementální magie a mentální souboje patří ke klasickým fantasy prvkům, autor je zde uchopil svěže a s filmovou velkolepostí. Obzvlášť oceňuji kontrast mezi epickým magickým střetem a následnou komickou vložkou s naštvanou sousedkou, což textu dodává lidský rozměr.
Atmosféra – ★★★★★
Atmosféra je jednoznačně nejsilnější stránkou ukázky, text čtenáře okamžitě vtáhne do děje a nepustí. Scéna s valící se vodou v podzemí vyvolává až klaustrofobický pocit ohrožení, který plynule přechází do surrealistického a mrazivého souboje na ostrově v Norredově mysli. Hejno krkavců a všudypřítomný zmar na konci scény navíc zanechávají silný, temně magický dojem.
Provedení – ★★★★☆
Text je nesmírně čtivý, má výborné tempo a úderné, přirozené dialogy, které skvěle dokreslují charaktery postav. Stylistika je na vysoké úrovni, i když občasné opakování slov (např. při popisu valící se vody) by si zasloužilo mírnou redakci pro ještě větší plynulost. Pravopis je v pořádku, autor se soustředí na akci, což se mu daří na výbornou, jen doporučuji hlídat si plynulejší střihy mezi lokacemi, aby se čtenář v chaosu bitvy neztratil.
Celkové hodnocení:
Jedná se o velmi slibný a profesionálně působící úryvek románu, který okamžitě vzbudí zvědavost ohledně dalšího děje. Akční scény jsou napsány s jistotou, magie má zajímavá pravidla a postavy působí živě a uvěřitelně. Pokud si autor udrží toto tempo a dokáže podobně zručně budovat i klidnější pasáže příběhu, má v rukou potenciálně skvělou fantasy knihu.