.
.
Po takovémto poněkud lavórově rozbouřeném intermezzu, navíc zdánlivě vůbec nesouvisejícím se žánrem quirk, se opět navrátím k tématu onoho jednoho dílu televizního seriálu bavícího tuzemské koncesionáře znavené jejich vlastními všedními životy. Prostřednictvím líčení jakže barvitých příhod cizokrajného detektiva Murdocha napínajících ke vděčnosti (a nikoli tedy k věčnosti) všedně zažívanou nudou oddané domorodé gaučové diváky.
Abych je však, selfnuďáky, ještě více neznudil, nežli oni sami sebou jsou – radši se neprodleně prořítím na sám konec dotyčného seriálového dílu pojednávajícího o galvanickém pokovování mrtvol osob ještě nedávno napohled obdobně zdánlivě živoucích.
Přesněji: k popisu vizuálního obsahu dvou předposledních záběrů předcházejících výsledný end.
.
.
Když tedy detektiv Murdoch s patoložkou doktorkou Julií Ogdenovou úspěšně dokončí vyšetřování dotyčného případu několikeré vraždy, režisér je naaranžuje do záběru z prostředí jakéhosi městského parku, s barokizující kašnou či fontánou za jejich zády.
Symetricky nakomponovanou do středu obrazu jak bývává v záběrech typicky obvyklých ve filmech Wese Andersona.
.
Planimetrická kompozice.
.
Před fontánou směrem ke kameře je situována obdobně symetrická přísně obdélníková plocha hladiny plochého bazénku, po jehož obou vnějších stranách vedou naprosto symetricky dvě plochými kamennými plotnami vydlážděné cestičky.
Po té z nich levé záběru kamery k nám pomalu čelně přichází detektiv Murdoch.
Obvykle napohled konfortní konformní šosák – tentokrát však dokonce bos a na jeho vkus s poněkud neformálně od kotníků málem až po kolena vykasanými nohavicemi jeho obvyklého salónně černého obleku.
Po chodníku pravém přesně symetricky vůči kolegovi cupitá s poněkud zřetelně větší rozverností patoložka doktorka Ogdenová.
Symetrie uskupení vizuálního děje na střed obrazu typická jindy pro obrazové řešení filmů Wese Andersona je více nežli jen vůčihledně dodržena i zde.
.
.
Klíčové znaky Andersonovy planimetrické kompozice:
• Kolmé postavení kamery: Kamera stojí kolmo k objektu nebo scéně, namísto diagonálních úhlů.
• Symetrie: Scény jsou přísně symetrické, což umocňuje pohádkovou, až teatrální atmosféru.
• Vrstvící se popředí a pozadí: Často využívá přísně uspořádané vrstvy, které divákovi umožňují snadněji pochopit fantaskní svět filmu.
• Dioráma efekt: Kompozice připomíná trojrozměrný obraz nebo divadelní scénu.
.
.
Popisovaná kompozice závěrečného záběru by mnohým vypadala či připadala jenom jako pouhá náhoda. Kdybychom ovšem již i v předchozím průběhu fontánou končícího seriálového dílu natočeného v roce 2015 nezaznamenali několik náznaků upomínajících na Wesovy už tehdy klasicky známé filmařské postupy.
Nápad – ★★★★★
Autor přichází s neobyčejně originální a intelektuálně stimulující myšlenkou, kdy se snaží definovat neuchopitelný žánr „quirk“ pomocí nečekaných popkulturních a historických paralel. Propojení detektiva Murdocha, symetrie Wese Andersona, zenového soustředění a interakcí s umělou inteligencí je velmi osvěžující a nutí čtenáře přemýšlet za hranice běžného vnímání. Nosná myšlenka tohoto pojednání je silná, hravá a ukazuje autorův obrovský kulturní rozhled.
Atmosféra – ★★★★☆
Text buduje velmi specifickou, až snově akademickou náladu, která čtenáře pohlcuje podobně, jako autor popisuje stav hlubokého soustředění. Filozofické pasáže o vstupování do obrazu či odhmotnění reality fungují skvěle a vyvolávají silný pocit intelektuálního tajemna. Vložení surových konverzací s umělou inteligencí sice lehce narušuje plynulou snovost textu, ale na druhou stranu podtrhuje postmoderní a experimentální ráz celého pojednání.
Provedení – ★★★☆☆
Autor vládne neuvěřitelně bohatou slovní zásobou a nebojí se složitých, košatých souvětí, což žánru pojednání sluší. Na druhou stranu je text místy až příliš hutný a šroubovaný, což ztěžuje čtivost a plynulost – některé myšlenky by vynikly lépe, kdyby byly formulovány úderněji a srozumitelněji. Objevují se drobné stylistické a interpunkční neobratnosti, ale celkový dojem zachraňuje autorova zjevná vášeň pro téma a schopnost propojovat zdánlivě nespojitelné.
Celkové hodnocení:
Jedná se o fascinující, postmoderní a vysoce erudované pojednání, které balancuje na hranici filmové eseje a filozofické úvahy. Autor má obrovský potenciál a jedinečné vidění světa, které dokáže přetavit do velmi originálního textu. Pokud se v budoucnu podaří myšlenky trochu více učesat a zpřehlednit strukturu složitých souvětí, budou autorovy texty naprosto brilantní. Určitě v psaní a zkoumání popkulturních fenoménů pokračujte, máte k tomu výjimečný analytický talent.