Ale přes všechny udělené akademické tituly v celé tehle populaci nikdo nic autenticky o simulakru neví.
Třebaže plnými hubami o něm vysokoškolsky i popularizačně přednášejí, termín simulacrum pro ně nesouvisí např. s promoskevskými dezinformacemi. S představou zenového mistra Okamury poskytovaného veřejnosti na šprušlích žebříku (nikoli tamtoho Wittgensteinova) v to.
.
.
Předchozí časový údaj (1950) se vztahuje i k následující významové řadě ilustrované černobílou fotografií herečky Scarlett Johanssonové, která v roli divadelní superhvězdy Midge Campbellové cestuje v kupé nočního expresu z New Yorku, přes Ohio, do mekky filmu – Kalifornie.
Za oknem ubíhá skrze tmu neviděná krajina v roce zhruba 1950.
.
.
1. Literární a estetický žánr (Quirk/Quirky)
V literatuře a filmu se nejedná o pevně definovaný žánr s jasnými pravidly, ale spíše o specifickou estetiku a způsob nahlížení na svět. Mezi hlavní znaky patří:
• Neobvyklost a bizarnost: Postavy, dějové zvraty nebo myšlenky jsou často neočekávané, podivné, ale zároveň fascinující.
• Pomezí světů: Příběhy se často pohybují na hraně mezi realitou, mytologií a fantazií (např. liminální krajiny, pastviny).
.
.
Jako jeden z představitelů způsobu tvorby zvané mikroskopické umění bývá vypočítáván i britský autor Willard Wigan.
V jehož případě v souvislosti s jeho sochařskými miniaturami instalovanými v ocích, případně okách, otvorů zcela běžných šicích jehel musí být zmíněna ještě jedna jejich zajímavější či typičtější určující vlastnost s náznakem čehosi jako povrchového sublimátu quirkového charakteru.
Vždyť jako třeba v případě klasika Andy Warhola, nebo i Wese Andersona, je povětšinou i Wiganovou inspirační doménou ono cosi, co je snad přípustné nazývat termínem masmediální smetí.
V jehož případě se tedy jedná o vizuální ozvuky oněch všech dílčích ikonografií a mytologií souvisejících se světem všednodenních bulvárních novinových a televizních zpráv, jakož i ještě jiných druhů podobných inspirací. Jimiž jsou, otisky nebo i exempláři simulaker. vespolek vzdělávány především k jednotnému nevidění masy obývající, respektive zaplňující, současnou celosvětovou vesnici.
.
Masy, ve výsledku pak natolik slepé, že se následně i při nejvzdálenějším mikroskopickém pohledu na ně stávají snadnou i mimořádně vhodnou surovinou k dalšímu ideologickému opracovávání, pro takovýto účel intelektově obdobny pískovcovým balvanům vyrvaným dynamitem ze stěny lomu.
Posuzovány však čímsi jako vizírem střípku hologramové zvěsti, jsou i ony individuálně rozeznatelné, identifikovatelné a určitelné, neboť osobně opatřené, nadité i nabité příslušně vhodným rozlišovacím, odevěků notoricky známým, televizně kinematografickým potenciálem.
Hlasité předčítání