Povídka

Neviditelný tvor
Četba díla zabere cca 20 min.

„To je ale blbost. Proč by někdo chtěl, aby se mi zjevoval neviditelný tvor. Ještě k tomu abych ho zabil a on si ho odnesl jako Levenstýnová svoje kuře.“

„Ten, kdo si toho tvora objedná a potom ho sní, může měnit svět.“

„Tak měnit svět říkáš.“

„Přesně tak.“

„Hele. Mám tě docela rád. Vždycky mi doporučíš dobrou knížku. Ale tohle je teda pěkně praštěná věc, nemyslíš?“

„Jenom říkám, co jsem se dočetl.“

„Tak či onak. Pokud si to někdo myslí, mile rád mu vyhovím. Na světě je magorů spousta. Tak proč z nich nevymámit trochu peněz, co?“

„Taky si tu chodíš často kupovat knihy,“ poznamenal knihomol.

Nadechnul jsem se, že mu odpovím, ale pak jen uznal, že to byl dobrý žert.

A žertovat se mi chtělo do doby, než zase přišla noc. Otevřel jsem si tradičně víno, začetl se do knihy a nechával si čas dělat, co uzná za vhodné. Najednou se ale zhaslo světlo. Napadlo mě, jestli jsem včas zaplatil za elektriku, ale to bylo nepravděpodobné. Místo toho zase spadl ze stolu hrnec. A já se nepodíval na něj, ale na místo, odkud spadl. A věřte mi nebo ne, zahlédl jsem pár žlutých očí. Jen na malinkatou vteřinku. A pak zase zmizel. Docela zřetelně se mi však ten pohled zavrtal do mozku. Přišlo mi to jako šelmí oči. Velké šelmí oči. Ale jinak nic. Žádné tělo, ocas tesáky, zkrátka nic. Rozsvítil jsem.

Obrátil jsem pak do sebe zbytek láhve, až se mi zamotala hlava, zapálil si, sedl si a uvažoval, co dál. Jestli tohle svinstvo opravdu existuje, dost možná mi může něco udělat. Jak se mám asi bránit, když je to něco neviditelné. V opačném případě usnu a vykuchá mě to jako sele. To sotva.

Zhluboka jsem se nadechnul, abych si dodal kuráž, ledabyle vyhodil cigáro oknem, vzal z šuplíku ten nejdelší nůž, který jsem tam našel a zaujal bojovou pozici. „Tak jo ty parchante. Kdo z koho. Buď to budu já nebo ty. Ukaž se mi!“ složil jsem bojový pokřik. Ale kde nic tu nic. Točil jsem se a snažil se najít cokoliv, co by se snad sebeméně hnulo. Všechno však bylo na svém místě. Napadlo mě, jestli mi už fakt nepřeskočilo. Možná bych si měl přece jenom najít ženskou.

Zhruba metr ode mě jsem zaslechl drápy škrábající o koberec. Neváhal jsem a skočil přímo na místo, odkud ten zvuk vycházel. Div jsem si nezabodl nůž do vlastního břicha. Pod čepelí jsem necítil nic než jen podlahu. Vytáhl jsem zabodnutý nůž a prozkoumal díru, která po něm zůstala. Mávnul jsem nad tím rukou a čekal na další indicii. Ta přišla záhy. Kniha na křesle se pohnula. Vyrazil jsem tím směrem, ale ucítil jsem drápy, které se zaťaly přímo do mého obličeje. „Ty svině!“ zaječel jsem a zahmatal po tom. Cítil jsem se, jako ve filmu Vetřelec. Znáte ho, ne? Klopýtnul jsem a skácel se k zemi. Nůž pořád v ruce. Divoce jsem s ním mával všude kolem sebe.

Ozvaly se drápy. Přímo na gramofonu. Hodil jsem ten nůž tím směrem. A uviděl, jak se ve vzduchu zastavil. Chvíli jen visel z ničeho, až spadl na zem. Připlazil jsem se k tomu místu a nůž z toho hajzla vytáhnul. Na okamžik jsem uviděl opět ten pár šílených žlutých očí. Ba dokonce čtyři ostré tesáky, obličej blízký člověku a tělo zase nějaké šelmě. Zavřel jsem oči a máchnul nožem znova. Když jsem je otevřel, cítil jsem, jak mám nůž v něčem zabodnutý. Levou ruku jsem položil tam, kde nůž trčel. A začal do toho ďábelského tvora hlava nehlava bodat. Představoval jsem si, jak z něj lítá krev na všechny strany až na to, že nikde nebylo vůbec nic. Jen čepel, která mé údery zpomalovala, pokaždé když zajela do jakéhosi těla.

☆ Nehodnoceno ☆

O autorovi

Ondřej Bezstarosti

Autor píšící prózu, ve které se zaobírá mnohdy existenčními tématy. Své postavy staví do dilemat, či hran jejich životů.
Psaní se autor věnuje od chvíle, kdy napsal první milostnou báseň holce v osmé třídě.

Přihlásit se k odběru
Upozornit na
guest

2 Komentářů
Nejnovější
Nejstarší Most Voted
Inline Feedbacks
Zobrazit všechny komentáře
Jaroslava
Host
Jaroslava
7 dní před

Ondro
Bomba. To se mi moc líbilo
Mám takové věci rada.

Velikost textu-+=
Hlasité předčítání
☆ Nehodnoceno ☆
Velikost textu-+=
Hlasité předčítání
☆ Nehodnoceno ☆
Přidej své hodnocení

Výběr žánru/díla


Ze stejného soudku

  Bylo mi přes třicet a všehovšudy jsem neměla nic. Nemyslím si, že úplně nic, jasně, mě...
  To Porsche 911 žralo víc, než jsem si myslel. Jasně, někdo by mohl namítnout, že ta spotř...
Zvonek nad dveřmi Prodávám zrcadla. Ani si už nepamatuju, jak jsem k téhle práci přišel. Děl...
Volání ze snů Když se sny zdají být naléhavé a volají ti, kteří si přejí změnit svůj osud...
předchozí část zde … Dlouhou dobu mi nic z toho nedávalo absolutně pražádný smysl. Nesouhlasil...
předchozí část zde … O půlnoci téhož dne jsem se ocitl na městském hřbitově kousek na záp...
předchozí část zde   VIII. Markétka Viktor, starší detektiv, kterému před chvílí sko...
           1. Podivný čaroděj u obra Ínemaka Když mě obr přivedl do svého hradu v T...
Svět kolem mě se zastavil. Všechno je tak tiché, tak jemné, jako by tahle chvíle měla zůstat na p...
V panelu betonovejch svatyní postmoderní společnosti jsou zakletý duchové. Vím to od tý doby, co ...
předchozí část zde … Vzbudil jsem se na podlaze někdy kolem osmé ráno, celý rozbolavělý, se...
DENÍK Výpověď Viktora Wolframa o podivných událostech obklopujících případ zesnulé Natálie M...
Houba se k Marii přislídila uprostřed zimy. Měla ráda chlad a Mariin pokoj by oním nejchladnější...
Jako každého rána přicházela ta mírně obtloustlá paní na pláž obtěžkána taškou se spoustou...
Stín nad Alexem ,,Nechci se s tebou nikdy rozloučit!" vzlykala jsem Alexovi na rameni. Alex mě je...

Výběr žánru/díla


Ze stejného soudku

Seděl jsem na kozlíku svého vozu a můj Kůň si pomalu vykračoval po cestě k domovu. Jezdím na n...
Po celý den procházel mrazivými lesy, jejichž vrcholky šlehal mrazivý vítr. Sníh pod stromy byl p...
Jako každého rána přicházela ta mírně obtloustlá paní na pláž obtěžkána taškou se spoustou...
Čeká mě cesta pěšky přes kopec ve tmě a zimě. Vůbec se mi nechce. Navíc je oblačno místy zat...
Duch a jeho příběh,jak to bylo dál? Když duch zjistil, že jeho ztracená sestra se stala objetí z...
Něco se změnilo... Další příběhy z Temnoviště: Zdálo se, že u obra v temném hradě se s...
Spojeni stínem minulosti Další sny mě znovu a znovu vracely do minulosti toho domu. Ani na chvíli ...
předchozí část zde … Dlouhou dobu mi nic z toho nedávalo absolutně pražádný smysl. Nesouhlasil...
Jak je vůbec mohlo napadnout, že se nechám omezovat? Navíc něčím tak pomíjivým. Proč by mě mě...
Volání ze snů Když se sny zdají být naléhavé a volají ti, kteří si přejí změnit svůj osud...
Houba se k Marii přislídila uprostřed zimy. Měla ráda chlad a Mariin pokoj by oním nejchladnější...
red rose with droplets
Můr pokračování. Je nádherné ráno. Slunko krásně svítí a hřeje. Jako o život. Fouká ...
Mé jméno je Rebeka, ale všichni mi říkají Beka. V tom baráku jsme s bráchou Nikolasem a mámou ...
Za okny kavárny se na špinavý chodník snášela lehká popelavá sprška. Ticho. Venku se v chladné ...
Divný sen o vodě Byla jsem zpátky u jezera,u kterého jsem se minule rozloučila z Bojkou, venku u...
0