Jak se to alespoň Jirkovi jevilo, teta Jindra připravovala a snad sháněla magické podklady, aby se později zapojil i zbytek oddělení, nebo spíš sehnaný pracovní štáb na tuto tajnou akci.
Také je musel někdo uvádět do toho záhadného stavu vědomí, ve kterém pak vytvářeli ta díla z budoucnosti. Je možné, že později se do tohoto záhadného stavu už dostávali sami. Všichni aktéři museli být alespoň trochu technicky navýši a rozhodně by nestačilo, že se mimo jiné zabývali hypnózou a magií.
Projektování ale není jen o kreslení, je to i o technických informacích, které se někde musí získat, aby se pak mohly uplatnit. Kde třeba získat technické požadavky podniku na projektované zařízení? Chce to spolupracovat s technickými kancelářemi a s vedením. Ale jak to zařídit?
Konstruktéři jsou ale vynalézaví a tak po poradě uvedli do transu i další pracovníky, kteří už byli mimo tajný okruh a podařilo se tak získat i nějaké technické informace.
Do transu se začalo dostávat stále víc lidí ze spolupracujících útvarů. A stala se jedna věc: Tito pracovníci byli schopni uvádět do transu další lidi. Tedy už třetí řadu a ti další uváděli do transu svoje známé na Žďase jako zajímavost a lidi si začali hrát na budoucnost!
Přestavovali nábytek tak, jak to bude v budoucnosti, a lidi si pátrali v budoucnosti sami a uváděli do transu další a další. Byla už to neřízená řetězová reakce.
Teta Jindra, která, jak se zdá, byla vedoucím tohoto projektu, si asi uvědomila danou situaci a požádala o pomoc svoje nadřízené, aby to všechno mohlo bez nějakých následků skončit.
A tak byl povolán neznámý ruský hypnotizér, aby to všechno dal do pořádku.
Nebyl nějak silný, ale měl svou hypnotizační fintu, kterou zde nebudeme zveřejňovat, a dost lidí se mu podařilo paralyzovat. S těmi, na které už nestačil, se domluvil, aby reakční vlnu už dále nešířili a na všechno zapomněli.
Po několika dnech už si zase nikdo na nic nepamatoval. A v konstrukci a projektech se zadávala už běžná práce. Mohlo jít také o jednu z možných variant průběhu celé akce, která ale přinesla největší výsledky, a pro kterou se teta Jindra rozhodla.
To je tedy přibližně obraz či náhled na těch několik okamžiků, které se Jirkovi v těchto souvislostech vybavovaly. Takto to dozrálo časem v jeho hlavě.
Neměl ani necítil žádné potíže. Práce mu při tom jinak šla od ruky. Jen jakoby něco, co bylo skryto v podvědomí, se nyní přepsalo do aktivní paměti. Dá se říci, že toto informační přepsání v hlavě bylo iniciováno časovanou informační bombou, která potom způsobila celý ten proces, dá se říci prozrazení této tajné akce. Těch několik vjemů, které se vybavily, udělalo zkrátka své. Vše ještě leželo nějaký čas pouze v aktivní paměti, ale po určitém počtu let se začala psát tato kniha a došlo k definitivnímu zveřejnění této akce.
Hlasité předčítání