Einstein a Otík
Einstein: Mohu si přisednout mladíku?
Otík: Já nechci k Turkovi.
Einstein: To bude dobré. Já si dám kávu. Dáte si něco?
Otík: Rohlík.
Einstein: Já jsem viděl ten váš film a musím vám poděkovat. Otevřel jste mi oči. Jak jste se kroutil u toho okna v paneláku, když vám pan inženýr ukazoval byt, tak mi došlo, že se vlastně všechno točí do kolečka a jen z vnějšího pohledu je patrno, oč tu vlastně jde. Na základě této vaší scény jsem přišel na teorii relativity.
Otík: Myslíte E=mc2?
Einstein: No ano, vy ji znáte?
Otík: U nás v ústavu ji znají všichni chovanci.
Einstein: No vidíte a normální člověk ji není schopen pochopit.
Otík: Vy jste taky z ústavu?
Einstein: Bohudík ano. Někdy se mi zdá, že je to v ústavech lepší než na světě.
Otík: Já mám v ústavu novou českou ústavu.
Einstein: Vy už ji máte? To by mě velice zajímalo. Kdo vám ji dal?
Otík: Pan Pávek.
Einstein: Co v ní je?
Otík: Dělají si z nás blázny.
Einstein: No jo, pan Pávek má styky na úřadu. Prej ale s váma končí?
Otík: Už ne, uvědomil si, že mě potřebuje.
Einstein: No vidíte. Vás potřebují a mě ani nedali Nobelovku za tu teorii. Blázni jsou holt potřebnější.
Otík: Vám nedali nejen Nobelovku, ale nedostal jste ani tu kávu, o které jste mluvil. Nechcete rohlík?
Einstein: Říkáte rohlík? To by bylo X=rs3.
Otík: Na čtvrtou, pane. Já to mám spočítaný. Víte, jaký je rozdíl, mezi rohlíkem?
Einstein: To opravdu nevím.
Otík: Má oba konce stejný, hlavně ten levej.
Einstein: A pak, že máme málo mladých myslitelů.
Otík: Kdybyste potřeboval, mohl bych se přimluvit a dali by vás k Turkovi.
Einstein: K Turkovi nechci, on prý ty svý závozníky bije.
Otík: To jste jako já.
Einstein: No, malinký rozdíl mezi námi dvěma přece jen je.
Otík: Jaký?
Einstein: Já mám delší vlasy.
Hlasité předčítání
