„Ale jistě. Dokud jí neudeřil,“ odpověděl beduín.
„Je ignorace cizího názoru úctou?“
A-Salahadín se odmlčel a zadumal.
„Tak vidíš, a přitom se tolik milujou. A já věřím tomu, že se milujou, není v tom žádná faleš, jenom je úcta evidentně jenom jednou ze stran mince jménem láska. Přesto,pokud bys měl pravdu ty, nedokážu si představit krásnější svět. Pokud to ve tvojí zemi tak funguje, pak se v ní i rád usadím. A co! Klidně za ní budu nasazovat život! Jenže bojím se, že to tak nebude, protože neexistuje nejspíš země ani svět, kde by si člověk uvědomoval lidskost.“
„No dobrá, cizinče… ale mou zemi musíš milova i kdybys k ní nechoval úctu!“ zkusil ještě jeden výpad.
„A poslyš – nemělo by to být spíš naopak?“
Zarazil se. Pak si sedl do trávy vedle pěšiny a křikl jenom: „Radši už běž, cizinče, ať tě sám šejtan vede za ruku v tom tvým rozjímání!“
A tak jsem i tentokrát radši vypadnul.
Hlasité předčítání
