Cestou I.

This entry is part 1 of 4 in the series Cestou

Kráčel jsem rozpálenou třídou krále Jiřího v Jeruzalémě za zvuků šofarů, svolávajících na burlesku s napětí slibujícím názvem Konec světa. Ali Hadždž mi kdysi ukázal směr. Řek jenom „Hochu, stejně jsme všichni ztracený, tak běž přímo tam, kam tě táhne ten tichej hlásek úpějící na dně tvý hlavy. A moc se neohlížej, nebo zjistíš, čím jsi byl, […]

Cestou II.

This entry is part 2 of 4 in the series Cestou

Abú As-Salahadín se, zahalen do kaftanu barvy tak sakramentsky dobrýho kafe, že by jim ani agent Cooper nepohrdnul, vypínal v žáru neúprosnýho poledního slunce nad polní pěšinu. „As’salaam, příteli! Popatři na tu nádheru,“ rozmáchl se rukou k obzoru jako Říman prodávající pole, nebo politik házející přefiltrovanou pravdu zástupům neviňátek. „Tohle všechno je naše!“ „Odpusťte, effendi, ale vždyť […]

Cestou III.

This entry is part 3 of 4 in the series Cestou

Na lavičce autobusový zastávky u silnice na Alamo, která svým povrchem připomínala hadí kůži, seděl se skelným pohledem vizionáře mladší právník v obleku zřejmě ještě z maturitního plesu. Teploměr atakoval osmaosmdesátku a jedinou smysluplnou činností, díky který ubíhal čas rychleji, se zdála prachobyčejná konverzace. „Zdravíčko, doktore, na copak tu čekáte?“ pokusil jsem se začít. „Na rogalo. Na […]

Cestou IV.

This entry is part 4 of 4 in the series Cestou

Ocitnul jsem se po boku nedosažitelně dalekejch hor a vysoko nad hlavou mi vykvetly cáry svatebních rouch. Hloubka pozbyla svou bezprostřednost díky proporcím hraček, co nabraly všechny známky civilizace, její zdánlivě nesmrtelný díla, i končiny, kam se rozhodla nezasáhnout. Letová hladina tří tisíc metrů to prostě dokáže. Hluboko, vysoko, daleko – slova vyvolávající pocit nedosažitelnosti […]