Česko – hutoracký slovník

Předmluva

Slovník Zemplínského nářečí, vznikl na základě absence mých rozhovorů s rodiči, kteří byli rodáky z východního Slovenska (Bracovce a Sečovská Poľanka).

Když i maminka v roce 2005 zemřela, vytrácela se mi z mysli slova, která jsem miloval a v Čechách mi je nikdo nedokázal připomenout. Šest let jsem si zapisoval náhodně dosažená slova, při rozhovorech se sestrami, či jinými příbuznými. V roce 2011 jsem jich měl již 350.

Dodnes si pamatuji větu, kterou mi otec vyprávěl ve vtipu:

DO NÁDRAŽÍ V PRAZE PŘIJEL RYCHLÍK Z KOŠIC, VÝPRAVČÍ HOVOŘIL S PRŮVODČÍM – ČLOVĚČE, V KOŠICÍCH NASTOUPILI NĚJACÍ JAPONCI. TEN JEDEN ŘÍKAL: “TATOTATITU?“ (POINTA JE SAMOZŘEJMĚ – TATO TA TI TU? (TÁTO, TY JSI TADY?)

Jaké bylo mé příjemné překvapení, když jsem při návštěvě u příbuzných nedaleko Michalovec objevil Hutoracko – slovenský slovník od Juliusa Ivanka z Košic, který byl dokončen v r.2008 a obsahoval 1515 slov a výrazů. Díky němu se mi podařilo dokončit tento slovník. Děkuji, pane Ivanko.

Zemplínské nářečí (hutoračtina) není řeč moderní, kde byste našli výrazy typu: supermarket, nebo jakékoli elektrické spotřebiče. Je to řeč stará, obsahující zemědělské prostředí východního Slovenska.

Spousta výrazů je shodná s výrazy z češtiny, nebo je můžete znát ze slovenštiny, němčiny, ruštiny a maďarštiny. Neberte zemplínské nářečí jako ucelenou řeč se vším všudy. Některé výrazy jsou vůči české gramatice nepochopitelné. Například slovo CEČE (TEČE) či TREBA (POTŘEBUJE) Nemají infinitiv. Mohl bych odvodit tato slova na CEC (TÉCT) TREBAC (POTŘEBOVAT), ale v takovémto tvaru se většinou nepoužívají, takže se spokojte s tvarem uvedeným. Ostatně, i v češtině taková slova najdeme. Například pokárat. Jak byste přeložili – BOCH CE SKARE? Bůh tě skáře? Určitě ne. Řekli byste, bůh tě pokárá. Jenže to je nepřesný výraz.

Některé výrazy obsahují několik řešení (Například – NEPŘÍJEMNOST = BALAMUTA, KALAMAJKA, PAPARIČKA, SKRUTŇA, TRAJDA, ŠTRAPACIJA) Je to tím, že se výrazy používají jinak často od obce k obci.

Slovník obsahuje cca 2100 slov výrazů, či větných spojení.

Gramatika

Gramatika je jednoduchá a na rozdíl od českých pravidel, je jich jen sedm – platí zde obecně – piš, jak slyšíš (HLATKA MUKA, HRUTKA S MASLOM, LOŠKA) pouze s jednou výjimkou (bod 2.)

1. Tvrdé y, které se v řeči vyskytuje, se píše jen jako měkké i. (TRI,ŠTIRI–čti TRY ŠTYRY) Což výrazně zjednodušuje pravopis. Měkčení je na souhláskách. BAŇIK, KUĽHATAŇEC, ĽIGNUC. Takže například KVITKI čteme jako kvytky a ŽEĽEŇINA jako želěnina.
2. Když se hláska Vnachází na konci slabiky, čteme ji jako U, (HEVTUT, BROVZA, ǲIVČE, CHAVKAC – čti HEUTUT, BROUZA, ǲIUČE, CHAUKAC)
3. V nářečí nenajdete žádné dlouhé hlásky a dvojhlásky (Á É Í Ó Ú)
4. Na rozdíl od češtiny, zde chybí písmena Ó Ů Ě Ď Ř Q W X Y.
5. Používá se zde pomocná předložka S – POMASCIC S MASLOM, POSIPAC S CUKROM
Měkké slabiky začínající na N a L se vždy označují na souhlásce (MĽIKO, ŇIT, ŇETREBA)
Hlásky Ď a Ť se mění na ǲ a C (ǲEKOVAC,RAJBAC,CICHO) Výjimkou jsou hlásky na konci slova (CHĽIB, DUB) V porovnání s češtinou, Obsahuje navíc hlásky Ľ (ĽEČKI, ĽIVIK, BĽACHA), ǲ (ǲEǲINA – ǲ čti jako něco mezi DZ A C) a ǅ (ǅUBAC, ǅVEREDLO) Některé zdroje hovoří o dlouhých souhláskách Ś a Ź Ś (KUŚČOK, IŚČE), Ź (ŹEM) Nevím, ale já se s nimi nesetkal.