Otevřela sešit, napnula všechny svaly v hlavě a… A nic. Najednou nedokázala vnímat, natož pojmout jediné slovo. Maso v hlavě jako by se natahovalo. Strávila nad ní celou noc.
Štědrý večer
Štědrovečerní večeře u Nováků byla taková, jako obvykle – řízek a bramborový salát. Rozbalování dárků netrvalo déle, než čtyři minuty. Alespoň z Terezina pohledu. Poté následoval čas štědrovečerních filmů. Jako obvykle, televize Nova zahájila svůj kolosální program pohádkou Tři oříšky pro Popelku.
Uběhla sotva polovina filmu a paní Nováková už přepínala na primu, protože se se svou dcerou shodly na tom, že už ji viděly mnohokrát.Tam, právě v tu dobu, promítali jeden z nejproslulejších amerických baestselearů – Mouchu 2.
O produktu
Muž, jehož genetické dispozice byly při jednom tajném vědeckém výzkumu zmutovány s mouchou, několik hodin po nešťastné tragédii zemřel. Jeho jediný žijící potomek Martin, je již ve svých pěti letech dospělým ,, člověkem´´. Zdědil 50% svých přenosných informací po otci.
Chlapec vyrůstá v laboratorním zařízení, které mu bylo zasvěceno. Místní vědečtí pracovníci mu do žil vpichují umělé, chemické barvivo pod záminkou, že ho léčí. Ale není tomu tak. Ve skutečnosti, je jejich nejvyšším cílem a přáním jeho vývoj. Martin však nakonec zjistí, co jsou jeho ,, přátelé´´ zač. Nenechává ho chladným ani kruté zacházení se zvířaty.
Při pokusu s rozložením a opětovném sloučením molekul, se z jeho chlupatého psího přítele stane slizká, hnědavá nestvůra s jedním okem o velikosti a tvaru tenisového míče. Sotva se plazí, sotva dýchá, hlasitě sípe a vzdychá. Totéž se nakonec stane i s panem Maisnerem, tím, kdo mu to způsobil. A Martin se tak zachrání.
Zlomový bod
Právě to byl ten zlomový bod. Staré šrámy, jako by znovu nabyly na vzpupnosti. Tereza si začala vybavovat staré, ne zrovna šťastné vzpomínky.
Lidé mají různé druhy vzpomínek… Na některé vzpomínají rádi, na jiné už méně. Mohou symbolizovat radost z úspěchu ať už cizího nebo osobního, mohou symbolizovat projev lítosti vůči druhé osobě… Ale potom jsou tady ještě vzpomínky jiné… A ty symbolizují pokání.
Dávná vzpomínka č. 1
Tereze bylo pouhých dvanáct let, když spáchala svůj první zločin. Bylo to krátce po tom, co se její rodiče rozvedli. Otec, jež byl známý tím, že se rád každému zavděčoval, obzvláště v době, kdy mu o něco šlo, jí koupil malého hlodavce, dostal jméno Unina. Protože Tereza věděla, že spolu s matkou nejsou zrovna dvakrát zadobře, nechala tvorečka v přízemí činžovního domu, v němž bydleli. Doma řekla, že morčátko někdo nechal opuštěné ve vchodě. Zeptala se, jestli si ho může nechat. Matka, která nějakým způsobem nabyla dojmu, že jde o křečka, jí řekla: Uvidíme zítra…
Když se přesvědčila, svolila. Ale to už zvířátko bylo nachlazené a za pár týdnů zemřelo. Tereza si v tu chvíli uvědomila, že od té doby, již nikdy Vánoce nebyly jako dříve.
Dávná vzpomínka č. 2
Hlasité předčítání
