Pak na mě obr kývl:,,Chceš vidět poklad od Rybáka,nebo tě to nijak nezajímá a dál mi tu budeš zírat na Ohyna?“
Marmond se na to zasmál a zeptal se:,,Nehodíš ji raději k Normanovi?“
Obr na mě zavrčel:,,Norman si na tebe stěžoval,že jsi ho napadla a zranila,když zaspal,co mi k tomu řekneš?“
Na to jsem se zasmála:,,Jo,chudák Norman,málem to nepřežil!“
Obr i Marmond se na to taky zasmáli,obr pak se smíchem řekl:
,,Tak si Normana dál užívej, teďka ho v nejbližší době nebudu potřebovat,tak ať ho tu raději nevidím!”
Obr mě chytl a zmizel se mnou k Normanovi do jeho hradu.
7. U Normana
Norman tam měl zase tu svoji hroznou bandu a hlučně popíjeli u stolu,házeli kostky o zlato. Když se tam obr i se mnou v náručí objevil,všichni se vyděsili,oněměli hrůzou,Norman šel obrovi padnout k nohám a obr na Normana zavrčel:
,,Hlídej ji tu a nespouštěj ji s očí a raději ani nespi!“
Norman to slíbil,banda se mezi tím od stolu pomalu rozutekla,obr si toho povšiml a zasmál se na to, pokýval hlavou:,,Zdá se,že tví hosté ti utekli!“
Norman na to pohl ramenem:
,,Už je stejně pozdě a není tu nic k pití!“
Obr zavrčel:,,Tak snad ti příště donesou víc…“zatvářil se přísně poručil:,,Opatruj ji tu a dej na ni pozor!“
Když Ínemak zmizel,Norman pořád klečel na zemi přede mnou,chytl mi ruce a zabručel:
,,Co s tebou?Chceš se jít projít do zahrady,nebo po pobřeží?“
Norman se postavil,trochu ztěžka,vzal mě okolo ramen a vedl ke dveřím do zahrady,začal zase bručet:
,,Je to s tebou pro mě tak moc těžký!I když jsem slíbil obrovi,že tě ohlídám,začínám toho s celého srdce litovat,protože vím,na koho budeš celou tu dobu myslet!Ale taky by ses mohla trochu snažit se mnou zabavit!Jsem tu jen kvůli tobě!“
Nechtělo se mi Normanovi vůbec nic říkat,tak Norman bručel dál:
,,Nemusíš se přetvařovat,to neříkám,uvědom si,koho je to vina,že tu musíme být my dva takto spolu!“
Zasmála jsem se a řekla:
,,Je to tvoje vina!Kdybys od obra odešel a nechtěl k němu furt chodit a vnucovat se mu,ani by ho nenapadlo,mě posílat k tobě!Proč k obrovi pořád chodíš?“
Norman si na to ztěžka povzdechl,najednou se zhroutil,zařval:
,,Proč asi!Ty mi dlužíš smrt!Dlužíš mi všechno o co jsem kvůli tobě přišel! Dlužíš mi dceru!Ztraceného přítele a klid v srdci i na duši o který jsi mě připravila!“
Zůstala jsem stát a bezradně se dívala na Normana,nevěděla,co na to říct?Norman mě nečekaně strhl k sobě a zase mě moc tiskl,dostat se s Normanova sevření bylo nemožné!Ale pak jsem si uvědomila,že Norman asi brečí?Pak sevření konečně povolil,oddechla jsem si a snažila se od Normana dostat co nejdál,on na mě zakroutil hlavou:
,,Cítím s tebe to znamení,i když ho máš uspaný!Je v tobě jako sopka!Až vybouchne,bude po tobě a nezachrání tě už nikdo,ani obr!“
Hlasité předčítání