Norman se usadil ke stolu a mě nechal sedět zase se psy u krbu. Od stolu se na mě mračil,dal si zavolat svoji bandu,otevřeli sudy a slavili s Normanem jeho návrat. Stará pirátka se k Normanovi zase chovala moc svádivě a Normanovi to začalo vadit!
Vstal od stolu,odstrčil starou pirátku a naštvaně ,řekl:,,Jsem už moc unavený,tak tu dneska končím!Loučím se…jdu spát!“
Přistoupil ke mně,vzal mě hrubě pod paži a odvedl k sobě. do jeho komnaty. Bručel na mě:
,,Jestli mě naštveš,půjdu tě hodit do vězení,tak si to předem rozmysli!“
Vadilo mi,že se ke mně Norman tiskne,začala jsem se bránit a kousla jsem ho.
Norman zařval bolestí,dostal vztek a chytl mě,odnesl do hradního vězení,tam u dveří vzal pouta a spoutal mě,pověsil v hradním vezení na hák a nechal mě tam viset.
Pokývl:,,Když jsi taková,zůstaneš tady!Už si tě k sobě nikdy nevezmu!“
Pak odešel,práskl za sebou dveřmi a zamkl.Osaměla jsem a rozbrečela jsem se,zavolala:
,,Normané!Prosím,nechci tu být!Pomoc!“
Ale Norman už se nevrátil,vězení bylo nějak víc zatopený,i když jsem visela na háku,moje dlouhé šaty byly zespodu v té hnusné vodě a zase mi je trhali ty podivné vodní příšerky!
I když jsem skrčila nahoru nohy,nepomohlo to!Volala jsem o pomoc a nakonec se přeci jen pomoci dočkala!
5. Překvapivý zachránce
Voda se zavlnila. S čeřením se vynořil známý obrys — Bojka Rybák!
Hned šel ke mně,vyhákl mě s háku a odnesl v náručí pryč!
Děkovala jsem mu a měla radost,že ho zase vidím a že mě přišel zachránit!Bojka se mnou dlouho plaval pod vodou.Odvedl mě do své nové tajné skrýše — podvodní jeskyně plná pokladu. Lesklé truhly, perly, zbraně, mapy…!
Bojka, bývalý bojovník obra, se změnil. Byl bohatý, svobodný… jiný.!Měl tu dokonce takový krásný vodní trůn,ale pak mi řekl:
,,Promiň,možná byla hloupost tě zachraňovat a přivést si tě sem! Ale víš, nějak na tebe pořád nemůžu zapomenout! I když patříš obrovi— ten by tě za celý tenhle poklad nevyměnil.“
Odmlčel se a podíval se mi do očí.
„Já už se k obrovi nevrátím. Už nechci bojovat pro jeho pobavení. Nikdy. Vykoupím si svobodu… a možná bych vykoupil i tu tvoji. I když vím, že bys to asi nepřijala. Kvůli Ohynovi,co?”
Rozbrečela jsem se,nevěděla jsem,co na to mám Bojkovi říct,bylo mi tak těžko a smutno!Bojka mě objal,zašeptal:
,,Nemusíš nic říkat! Chceš domů? Odvedu tě…!“
Bylo mi smutno,nechtěla jsem se jen tak rozloučit s Bojkou!
Doprovodil mě a pak jsem brečela doma,Proč mám takový podivný sny?
6. Obr Ínemak dostal poklad od Bojky Rybáka
Další noc přišel do Temnoviště nečekaný host — Bojka Rybák.
Vzácný okamžik. Obr ho přijal vážně, bez ironie. Bojka donesl poklad a tím si vykoupil svobodu.Obr Bojku pozval na blížící se úplňkovou oslavu,ale Bojka obrovo pozvání odmítl a zmizel. Marmond seděl pořád u obra vedle něho u stolu a Ohyn se od krbu hrozivě mračil,možná i proto,že tu byl Bojka?




















