Ani nevím, jak začít, aby to bylo hned od začátku zajímavý?:-) Přála jsem si vždycky někomu povídat, jaký mám zážitky ze snů a zjistit,jestli se třeba někomu nezdá něco podobného?Rozhodla jsem se napsat všechny ty příběhy napřed do deníčků, ale když se mi začaly deníčky kupit a mám jich už tolik popsaných,že by možná zabraly jednu řadu v knihovně,tak mě napadlo, že začnu psát pro někoho, kdo by si o tom chtěl rád přečíst.
První příběh
Je to už hodně dávno, byla jsem ještě malá a bydleli jsme v Brně na Lesné. Spávala jsem ještě v postýlce a v noci mě chodívala navštívit jedna hodně podivná žena. Dívala se na mě přes mřížky postýlky, měla zamračený obočí, úzký přivřený oči, křivý větší nos a pusu ve tvaru U staženou kolem dvou předních zubů, s obou stran jí padaly do obličeje černý zvlněný prameny vlasů,jednou jsem se odvážila se jí dotknout a ona pískla, jako gumová pískavá hračka a zmizela. Ale další noc se objevila znovu, podala jsem ji ruku a ona mě chytla a zmizela se mnou do rokle, v rokli je to strašidelný i ve dne, v noci ještě víc a já jsem se tam moc bála! Ze tmy se kolem mě začal hrnout černošedý kouř a to mě moc vyděsilo a vzbudilo doma, ale ten kouř sem viděla pořád kolem sebe, bylo to moc děsivý a rozbrečela jsem se. Nevím, proč za mnou vlastně chodila, pojmenovala jsem ji Vička a vadilo mi,že na mě nikdy ani nepromluvila, vždycky když mě zavedla do jiného světa, tak pak zmizela a nechala mě tam bloudit samotnou. Většinou to tam vypadalo tak podobně,jako v rokli,kam jsme často chodili na procházku, ale ve snu byla tahle rokle o hodně víc strašidelnější a temnější a pak tam byla taková vysoká černá brána propletená řetězy, kterou strážil velký tygr a kdo se k té bráně přiblížil, toho sežral a ten tygr uměl mluvit, takže když jsem se k té bráně přiblížila, varoval mě, že už dál ani krok, jestli nechci skončit v jeho břiše, tak jsem se zastavila a zeptala jsem se ho, co je za tou bránou? A on řekl říše pána Temnoviště a nikdo tudy neprojde!,,A proč?”Byla jsem zvědavá a tygr řekl at´se laskavě otočím a urychleně utíkám co nejdál odsud, jsem zvědavá,na co nemám a tudy moje cesta nevede! Zařval tygr a chystal se na mě zaútočit. Ale já jsem tam pořád tak stála a nemohla se pohnout,dívala jsem se mu do očí a on mě taky a když po mě chtěl už skočit zmizela sem a probudila leknutím doma.
Druhý příběh
Děsman
Často se mi zdávalo, že si ve snu chodím hrát za kamarády do jejich divného starého domu,ve kterým se dalo zabloudit,byly tam dlouhý chodby a plno dveří, schodiště dolů i nahoru,některý rozbořený,co se opravovali a bylo tam strašidelný podkroví,kde jsme se schovávali na palandách a strašili se,že je tu duch a pro koho si přijde? Pak tam byl průvan, který otevíral dveře i okna a rozfoukal všechno na stole,i světlo se zhaslo,to jsme vždycky vyděšeně pospíchali s podkroví pryč,ani nevím,proč nás to tam tak lákalo?Jednou jsme naštvali pána domu a chtěli se schovat do podkroví,ale nešlo se tam dostat! Tak jsme utíkali jinam, ale zastavil nás hlídač a přiběhla tam i taková stará teta, která neměla ráda,že běháme s děckama po domě a zaměstnala je v kuchyni a mě poslala už domů, ale mě se domů nechtělo, vadilo mi, že mě nikdo nedoprovodí a toulala jsem se po chodbách domu, pak tam vypadl proud, nesvítily světla a byla všude tma, šla jsem po schodech dolů a chtěla jsem se dostat k východu,ale sešla jsem až do sklepa a netrefila ven! Na víc tam něco strašidelně rachotilo, jako když se cosi zasypává, jako by se tam bořila kamenová podlaha,o něco jsem zakopla a spadla do poklopu a propadla sem se někam až pod sklep, byla tam nějaká skrýš,svítila tam lucerna, taková stará zaprášená a byl tam podchod a točivý schodiště dolů, ale i nahoru, akorát to bylo rozbořený, tak jsem sešla ještě víc dolů. Byla tam zvláštní místnost,,byly tam knihovna a taky prosklená stěna a v ní různý podivný věci, vypadalo to tam možná i trochu jako nějaká bývalá stará laboratoř, moje objevování ale vyrušil děsivý skřehotavý hlas nepříjemně vychrtlého starce, který zapálil na stole svícen a já se ho moc vyděsila, vypadal ohořele zjizveně a neměl na sobě krom přehozu přes ramena vůbec žádný oblečení, zůstala jsem nehnutě stát a vytřeštěně si ho prohlížela, když promluvil znovu, řekl abych se nebála a uvítal mě v jeho skrýši, pokývl a ukázal na odřený gauč, abych si sedla a nešmejdila mu tam! Řekla jsem,že bych ráda domů! Ale stařec řekl,že jsem právě přišla! Vysvětlila jsem,že jsem se tam nechtěně propadla,když jsem bloudila ve sklepě a hledala východ, ale on jako by nerozuměl, chytl mě za ruku a zavedl na gauč, mluvil tak divně, říkal, posadila se tu a dělala mu společnost, ale mě se tam nelíbilo a taky sem se bála a chtělo se mi brečet, že chci domů! Pak mi prozradil něco zvláštního, říkal, že je strážce tajných knih a pokladu, chci vidět poklad? Ukázal na truhlu pod stolem, tak se mi už brečet nechtělo a kývla jsem, že chci vidět poklad! A on řekl, když uvidím poklad, budu muset něco slíbit!Tak jsem řekla, že slíbím a on řekl, i když nevím co slíbím? Tolik moc jsem zvědavá? Zeptala jsem se koho je ten poklad? A on řekl, že prastarých! Ale truhla byla zaseklá a nešla otevřít, pak jsem si všimla jedné lesklé knihy a zeptala se, jestli se do ní smím podívat? Ale stařec vypadal unaveně a po neúspěšným pokusu otevřít truhlu s pokladem se natáhl na gauč a zaspal, tak sem si bez dovolení šla prohlídnout knihu, byly v ní divný znaky a obrázky, příběh krále s podzemní říše! Pak se stařec probral a knihu mi vzal, že to nejsou knihy pro děti! Tak sem se chtěla rozbrečet,ale vyzvedl mě a zavedl k zaprášenému zrcadlu, koho tam vidím?Zeptal se a já sem řekla,že stříbrného krále s té knížky! A stařec zaskřehotal, no nazdar, v zrcadle vidí krále? To jako že on je tím králem? Tak sem kývla, na to se stařec smál,až se z něho prášilo, pak řekl, že je to tedy legrace, on a král! Pak se nade mnou smiloval a dovolil mi prohlížet si znovu tu knížku a povídal mi i ten příběh tak, abych tomu rozuměla, pak se mi o tom příběhu i zdálo, když jsem zaspala, spala jsem asi dlouho, trávila jsem tam hodně času,povídala si s Prastarým a přemlouvala ho, aby mi dovolil prohlížet ty knížky, nebo aby mi povídal příběhy z nich, všechno,co povídal bylo moc zajímavý, pak moc rychle utekl čas, jednou jsem procitla a divila se! Byla sem najednou velká! Stařec dostal přezdívku Děsman a slíbila jsem, že o něm nebudu nikdy nikomu nic povídat ,ani kde přebývá ,ani nic o pokladech ,ale nedodržela jsem slib a povídala o něm svým přátelům v tom domě,byli jsme už velcí a na dětský hry už si nehráli, parta se nudila a taky mi vadilo, že už si tak moc nerozumíme, jako dřív, bylo mi s toho smutno a tak sem se rozpovídala, co jsem objevila pod sklepem a kdo tam stráží, jestli o tom někdo z nich taky neví? Ale napřed se smáli a nevěřili mi to, pak jim to přišlo super se tam jít podívat! Řekla jsem, že když tam půjdou, tak se na mě Děsman nazlobí a možná už se tam pak nikdy nebudu moct podívat ani já! Najednou jsem litovala, že jsem prozradila tajemství a přemýšlela, jak to napravím? Dívala se,jak se všichni chystají jít dolů objevit skrýš s pokladem a plánovali si, že strážce svážou a ukradnou poklad! Pro mě to bylo víc než strašidelný,tak jsem se vyděšeně i probudila…
Hlasité předčítání