jen Brichtu nebo Kollera;
už ne mor a cholera,
nýbrž AIDS a nemoc šílených koz
pustoší populaci poetů a prozaiků…
Kulturní mozaiku nikdo neposlouchá,
Vltava plnými hrstmi háže perly sviním
a hrách na zeď,
a flintu do žita až definitivně zahodí,
pokleknu v jahodí
a budu dávivě zvracet
nad tou nevratnou a neodvratnou zvráceností
světa a doby, pročež vstanu
a hřbetem dlaně otřu si tlamu
a odhodlaně zas všechny zklamu:
nenapíšu mainstreamový román,
jenž by ocenili Roman a Libor od nás z práce,
nad nímž by zaplesala vesnická honorace,
ti snobští pologramotní podnikavci,
již žádných hodnot netvoříce,
toliko levně nakupujíce a draze prodávajíce
majetečky své rozmnožují
a nad prostý rukodělný lid se vyvyšují!
Niko, Emo, Saxano!
To obratem potvrdí i NASA vám,
že v této galaxii najraději nasávám
s tím svým ostravským druhem,
který v životě druhém
chtěl by býti pstruhem
v říčním toku bystrém,
až Baník bude mistrem…
(Kontrolní otázka:
Používají sparťani bazalku?)
Jak soudného dne u soudního dvoru
u sousedního stolu
sedm sousedů štamgastů pivo srká
a jak sedmero krkavců
krákorá a krká
a lokty do sebe strká:
Hleďte na ty exoty!
To šťastné číslo sedm…
Sedm malých postýlek!
Sedm malých židliček!
Sedm talířků, sedm hrníčků, sedm příborků…
Sedm statečných samurajů stojí ve dveřích,
po sedmi letech bojů za svobodný Tibet
znavených, zpocených,
krví zbrocených.
Koničiva! Sajónara! zdraví Sněhurku
a jdou na Hůrku,
kde je příjemná obsluha, levné pivo a
bowling.
Otrávená Sněhurka si pouští DVD a CD na LCD
a nakonec plyn
od RWE.
Druh můj z mokré čtvrti
na židli se vrtí a spravuje si onuci
vypráví mi o noci
v cele předběžného zadržení,
kterak fízlové nadržení,
No já ve skutečnosti do šuplíku nepíšu, vyšlo mi už 14 knih, tato báseň je z mé nejčerstvější, právě vyšlé sbírky Jak básníci bojují s islámem (152 str., 120 Kč + poštovné, kdyby snad měl někdo zájem…).