muskulanti, ovládající kung-fu,
kdykoli ochotni použít tonfu
a striktně odmítající požít tofu
a hlívu, neřkuli halvu,
na jediné mají hlavu:
občas vypálit se slávou salvu,
ale především pomáhat a chránit,
silnějším stranit a slabší ranit,
pomáhat udržet moc mocným z Prahy
a chránit podvodníky, zloděje a vrahy…
Jen za hlt vína z petky před Albertem
druha mého tito pomahači a chrániči sebrali
a nejraději kůži by z něj sedrali,
jak zločincem by byl, padouchem, čertem!
On není bohatý ani rohatý
a za přítele má mne,
podumělce neznámého, neslavného,
nemastného, neslaného,
jenž dryjáků je pijan a dřevorubec lesní…
Jak dobře to též znám!
Když policie běsní
a nás pankáče zmerčí,
hned stanem´ se terči
jejich pomoci a ochrany laskavé!
Inu, tak to zkrátka chodí, stojí a leží – nešť!
Mě na jmění nezáleží a zlatý déšť
mne nechává chladným ve své pýše;
přízeň svou věnuji plevelu spíše,
plevelu a rostlinám invazním:
kolenci, kakostu, kokotici, kokošce, křídlatce,
hluchavce, netýkavce, chrastici, ježatce,
mochně, bršlici, orobinci, rozrazilu, štětinci,
pcháči, záraze, turance, úporku, ptačinci,
draslavci hadincovitému,
omanu smradlavému a samozřejmě
bolševníku…
Botanického vzdělání jako Nika nemaje,
nejsa tak vesel, jako Ema je,
jen po hospodách vysedávám,
napít z krýglu kryse dávám,
tomu potkanovi, jenž mi na rameni sedí…
Toť zvíře punkové, toť punku punc!
Který punker krysu nemá?
Má ji Nika, má ji Ema,
i ten druh můj ostravský krysu míval,
nedávno však ji sněd´
a jako morče prý chutnala,
jako to morčátko, jež svému synkovi Hynkovi
ve Zverimexu zakoupil;
jednou však se svou klakou pil,
a nachmelen domů přišedši,
prázdné lednice se zalekl,
zvířátko milé v troubě upekl
a s hranolkami a tatarkou Hellmann´s pozřel!
Jeho žena to jen uvítala,
poněvadž o jiného stála,




























No já ve skutečnosti do šuplíku nepíšu, vyšlo mi už 14 knih, tato báseň je z mé nejčerstvější, právě vyšlé sbírky Jak básníci bojují s islámem (152 str., 120 Kč + poštovné, kdyby snad měl někdo zájem…).