Z nedaleké věže se nočním přístavem rozlehlo hluboké odbíjení hodin.
Jednou.
Podruhé.
Potřetí.
Teo sebou u baru nepatrně trhl a rychle zvedl hlavu.
Tři ráno.
Do hajzlu.
Měl být doma už dávno.
Elena.
Musí si pospíšit.
Rychle se narovnal, otřel si zpocené dlaně o kalhoty a chystal se nenápadně zmizet ke dveřím, když si ho Norred všiml.
„Hej, kudrnáči.“
Teo ztuhl.
Norred na něj líně mávl od krbu.
„Pojď sem.“
Hospodský hluk jako by kolem něj na okamžik ztichl. Jen praskání ohně a líné dunění hlasů od zadních stolů dál vibrovalo místností.
„Ty poblitý prase!“
Nyřin hlas náhle přehlušil půlku hospody právě ve chvíli, kdy začala jednoho z opilců mlátit mokrým hadrem po hlavě.
„Ještě jednou mi pobliješ podlahu a utopím tě v přístavu!“
Hospoda vybuchla smíchem.
Teo chvíli váhal.
Norred mávl podruhé.
Teodor pomalu vykročil mezi stoly.
Čím blíž byl ke krbu, tím silněji cítil teplo. Vlhkost deště pomalu mizela z jeho oblečení a místo pachu mokrého přístavu ho najednou obklopila vůně pečeného masa, smetany, piva a kouře z dubového dřeva.
Bylo to příjemné.
Až nebezpečně příjemné.
Norred seděl hluboko zabořený v širokém čalouněném křesle, nohy natažené ke krbu a ruce nenuceně položené na opěrkách.
Vedle něj na stole ležel rudý kámen, který se ve světle ohně leskl skoro jako kapka čerstvé krve.
Teo si ho všiml okamžitě.
Patřil bohatému kupci od vedlejšího stolu. Viděl, jak při vzteku udeřil rukou do desky stolu tak silně, až rudý kamínek vyletěl z prstenu a skutálel se po podlaze hospody. Jeden z námořníků ho pak nevědomky odkopl přes půl místnosti až ke krbu.
A teď ležel přímo vedle Norredova pohárku.
„Sedni si,“ řekl Norred klidně.
Nebyla to prosba. Byl to příkaz.
Teo pomalu dosedl do druhého křesla naproti němu. Měkké polstrování pod ním tiše zapraskalo.
Gabriel na střeše stále vyčkával.
Norred si Tea chvíli mlčky prohlížel.
Pak se pomalu vyklonil z křesla a opřel si ruce o stůl.
„Vypadáš, jako bys tejden nejedl“
Teo se ani nepohnul.
Norred sáhl po rudém kameni a začal si s ním líně pohrávat mezi prsty.
„Víš, kolik má něco takovýho cenu?“
Teo neodpověděl.
Jen na kámen krátce pohlédl.
Norred se pousmál.
„Dost na to, aby člověk nemusel celej život smrdět rybinou v tomhle zasraným přístavu.“
Položil kámen zpátky na stůl.
„Moře je plný příležitostí, kluku.“
Napil se piva a nespouštěl z Tea oči.
„Stačí mít koule si pro ně dojít.“
Krb tiše zapraskal.
A Teo mlčel.
Norred se pohodlněji opřel a líně rukou ukázal kolem sebe.
„Vidíš tohle?“
Ukázal na jídlo, pivo, kožešinový plášť přehozený přes opěradlo i zlatý nůž u pasu.
„Tohle všechno mi dalo moře.“
Pak se lehce naklonil dopředu.
„A může dát i tobě.“
Teo ucítil, jak se mu stáhl žaludek.
Ne strachem.
Ale hladovým přáním.
Po jídle a pití.
Po teple domova.
Po bohatství.
A bezpečí.
Norred si toho všiml okamžitě.
Samozřejmě že všiml.
Utrhl velký kus pečeného hovězího, položil ho na prázdný talíř před Tea a přisunul mu ho blíž.
„Jez.“
Teo chvíli váhal.
Horká vůně masa mu stoupala přímo do hlavy.
Gabriel nahoře na střeše nepatrně ztuhl.
Nejez to, ty hlupáku.
Teo zaváhal.
Nakonec pomalu natáhl ruku.
Sagmarah 1.kapitola
O autorovi
Ozerit
Přihlásit se k odběru
1 Komentář
ADMIN
Nápad – ★★★★☆
Autor představuje velmi slibný úvod do temného fantasy románu, který staví na klasickém, ale funkčním motivu lovce a jeho kořisti. Magické prvky, jako je sdílení mysli s řádovou sestrou nebo alchymistické lektvary, dodávají světu hloubku a originalitu. Zápletka s naivním chlapcem vtaženým do nebezpečné hry funguje jako skvělý katalyzátor děje a nutí čtenáře chtít vědět víc.
Atmosféra – ★★★★★
Toto je jednoznačně nejsilnější stránka textu, protože Draxes Bay na čtenáře dýchne svou špínou, pachem rybiny a všudypřítomnou beznadějí hned od prvních odstavců. Kontrast mezi chladným, deštivým přístavem a falešným bezpečím vyhřáté krčmy je vykreslen naprosto mistrovsky. Emoce postav, zejména Teův zoufalý hlad a Norredova predátorská trpělivost, jsou hmatatelné a skvěle vtahují do děje.
Provedení – ★★★★☆
Text je velmi čtivý, má spád a dialogy působí přirozeně a uvěřitelně, což skvěle pomáhá budovat napětí. Stylistika občas trpí nadužíváním jednočlenných vět a samostatných odstavců, což po čase lehce narušuje plynulost vyprávění. Je třeba si dát pozor na formátování přímé řeči, interpunkci a občasné hrubky (např. vysel místo visel), ale obsahově má příběh obrovský tah na branku a tyto drobnosti mu neubírají na atraktivitě.
Celkové hodnocení:
Jedná se o velmi poutavou první kapitolu románu, která suverénně představuje temný svět, zajímavý magický systém a nejednoznačné postavy. Ačkoliv text potřebuje pečlivější korekturu a učesat formátování dialogů, autorův vypravěčský talent a cit pro budování atmosféry jsou nezpochybnitelné. Pokud si příběh udrží toto napětí a dynamiku i v dalších kapitolách, mají se čtenáři rozhodně na co těšit. Pokračujte ve psaní, máte skvěle našlápnuto!