Gabrielovy zorničky se prudce roztáhly.
Kanál se otevřel.
Síla jím projela jako ledový proud.
Pod nohama mu zapraskal mokrý kámen střechy.
Dole pod věží se právě otevřely dveře hospody U Tří zrezlých.
Norred s Teem vyšli společně do deště.
Gabriel vykročil vpřed.
A skočil.
Studený vzduch mu proudil kolem těla.
Město se pod ním rozmazalo v pruzích světla, deště a kamene.
Puklina Sagmarah hluboko pod ulicemi na okamžik zaduněla.
Pak Gabriel lehce dopadl do úzké uličky vedle katedrály.
Aniž by vydal jediný zvuk.
„Děkuji,“ zašeptal tiše a spojení uzavřel. Její síla, tlumící pád, ho opustila.
Kdesi v útrobách kláštera mladá sestra opět upadla do hlubokého bezesného spánku.
Gabriel zůstal několik vteřin nehybně stát ve stínu úzké uličky vedle katedrály Santa Victoria.
Déšť téměř ustal. Ale noční vítr roznášel po náměstí pach mokrého kamene, moře a rybinou nasáklých doků. Nad Draxes Bay visela těžká mlha, líně se převalující mezi domy a černými věžemi chrámové čtvrti.
Město ještě spalo.
Ale už ne na dlouho.
Gabriel pomalu zvedl hlavu ke dvěma obrovským věžím katedrály, ze kterých před okamžikem seskočil. Vysoko nahoře tři obří chrliče stále chrlily zbytky stékajícího deště a studený vítr rozhoupával dlouhé promočené praporce zavěšené na špicích věží.
Lektvar stále působil.
Slyšel vzdálený smích posledních opilců vracejících se z nevěstinců domů.
Světlo z krčmy U Tří zrezlých sálalo a rozlévalo se po mokrém náměstí.
Norred vyšel ven první.
Kabát měl rozepnutý, kroky pomalé a sebejisté. Vzhlédl k nebi a na chvíli zůstal stát na místě.
Jen na vteřinu.
Za ním téměř okamžitě vyrazil Teo.
„Přestává konečně pršet, co?“ pravil.
Ve tváři měl stále zbytky nadšení a oči rozzářené tak, jak Gabriel u lidí v Draxes Bay vídal jen zřídka.
Na okamžik se zastavil přímo vedle Norreda.
Mohutná katedrála se nad nimi tyčila jako černá hora kamene.
Teo krátce vzhlédl k jejím věžím.
„Ty vole…“ vydechl tiše. „Nikdy jsem si neuvědomil, jak je obrovská.“
Norred se uchechtl.
„Vždycky byla takhle vysoká, kluku.“
„Vy ste odsud?“
„Ano. Narodil jsem se tady.“
Pousmál se.
„Znám tohle město jako svý prochcaný boty. Každou zapadlou uličku, každej barák, kanál i věž.“
Na okamžik se odmlčel.
„Tohle město patří mně.“
Sáhl si do kapsy kalhot a vyrazil do středu náměstí.
„Ale počkej, až uvidíš sever,“ pravil.
Teo se usmál.
Rudý kámen ukrytý ve váčku u jeho pasu při pohybu lehce cinknul o jeden z měďáků.
Gabriel zůstal stát ve tmě pod arkádami chrámové zdi a poslouchal.
Uvažoval nad tím, co Norred právě řekl.
Zná tohle město jako svý boty.
Každej dům, kanál i věž.
A kurva… Gabrielovi to konečně došlo.
Celou dobu nejde o kluka, ani jeho sestru. Jde o něj.
„A ta loď je fakt vaše?“ vyhrkl Teo znovu.
„Auramera? Samozřejmě.“
„A je velká?“
„Velká je dost,“ zamručel Norred. „Tři stěžně. Dvě paluby. A kajuta větší než tohle celý náměstí.“
Teo tiše hvízdl obdivem.
Oba pomalu kráčeli přes mokré náměstí směrem k severní části města.
Norred kráčel klidně.
Pomalu.
Jako muž, který nikam nepospíchá.
Teo vedle něj téměř poskakoval.
„A kolik vás tam je?“
„Podle potřeby. Padesát. Sto chlapů.“
„A co vlastně vozíte?“
„Cokoliv, za co někdo dobře zaplatí.“
„Koření?“
„Taky.“
„A zbraně?“
Norred se uchechtl.
„Někdy.“
Teo chvíli mlčel.
Pak opatrněji dodal:
„A na severu… je to tam fakt tak krásný?“
Norred po něm krátce sjel pohledem.
„Lepší než tady.“
Teovi se rozzářily oči.
„Chtěl bych tam jednou žít.“
„A tvoje sestra?“ zeptal se Norred téměř bez zájmu.
Teo se okamžitě pousmál.
„Elena? Té by se tam taky líbilo.“
„Má ráda lesy a kytky. Jako každá holka. Ale sníh taky“
Norred přikývl.
„Kolik jsi říkal, že jí je?“
„Deset.“
Gabriel vyrazil ze stínu a vstoupil na náměstí.
Norred se usmál.
Tentokrát už bez předstírání.
Krátce. Téměř hladově.
„A kde bydlíte?“
Teo bez váhání ukázal někam za severní část náměstí, kde se mezi mlhou rýsovaly staré sklady přilepené k městským hradbám.
„Kousek odsud. Na starý ubytovně u skladů pod severní zdí.“
Gabriel zrychlil krok.
U všech svatých, drž hubu, ty dítě nešťastný a zdrhej.
„Tak pospěšme si,“ pravil Norred a vzal Tea za rameno.
Pak se ohlédl.
A jeho pohled na okamžik padl přímo na Gabriela.
,,Patří mně” zašeptal a stiskl Teovi rameno.
,,Kdo?” Zeptal se Teo.
,,Loď” hochu..loď čeká.
,,A nemáme čas.” ,,Přidej”
„To stihneme,“ prohlásil Teo. „Do odlivu máme ještě dost času, ne?“
„Moc času už nezbývá,“ zamručel Norred. „Přidej.“
„A fakt můžeme oba?“
Norred se na něj podíval s ledovým chladem v očích.
„Samozřejmě.“
Gabriel se rozeběhl se přes náměstí.
Zbývaly mu jen sekundy.
Běžel rychleji, než by dokázal obyčejný člověk. Brána byla opět otevřena a hradba padla. Musela.
Sestra Isabella se na posteli prohnula v zádech a sevřela okraj lůžka tak silně, až jí zbělely klouby.
S výkřikem hrůzy procitla. Zalapala po dechu a ucítila strach.
A pak… se vysílením zhroutila zpět na postel.
Gabriel tentokrát nežádal o pomoc, neprosil a neomlouval se.
Jen si vzal, co potřeboval.
Nápad – ★★★★☆
Autor představuje velmi slibný úvod do temného fantasy románu, který staví na klasickém, ale funkčním motivu lovce a jeho kořisti. Magické prvky, jako je sdílení mysli s řádovou sestrou nebo alchymistické lektvary, dodávají světu hloubku a originalitu. Zápletka s naivním chlapcem vtaženým do nebezpečné hry funguje jako skvělý katalyzátor děje a nutí čtenáře chtít vědět víc.
Atmosféra – ★★★★★
Toto je jednoznačně nejsilnější stránka textu, protože Draxes Bay na čtenáře dýchne svou špínou, pachem rybiny a všudypřítomnou beznadějí hned od prvních odstavců. Kontrast mezi chladným, deštivým přístavem a falešným bezpečím vyhřáté krčmy je vykreslen naprosto mistrovsky. Emoce postav, zejména Teův zoufalý hlad a Norredova predátorská trpělivost, jsou hmatatelné a skvěle vtahují do děje.
Provedení – ★★★★☆
Text je velmi čtivý, má spád a dialogy působí přirozeně a uvěřitelně, což skvěle pomáhá budovat napětí. Stylistika občas trpí nadužíváním jednočlenných vět a samostatných odstavců, což po čase lehce narušuje plynulost vyprávění. Je třeba si dát pozor na formátování přímé řeči, interpunkci a občasné hrubky (např. vysel místo visel), ale obsahově má příběh obrovský tah na branku a tyto drobnosti mu neubírají na atraktivitě.
Celkové hodnocení:
Jedná se o velmi poutavou první kapitolu románu, která suverénně představuje temný svět, zajímavý magický systém a nejednoznačné postavy. Ačkoliv text potřebuje pečlivější korekturu a učesat formátování dialogů, autorův vypravěčský talent a cit pro budování atmosféry jsou nezpochybnitelné. Pokud si příběh udrží toto napětí a dynamiku i v dalších kapitolách, mají se čtenáři rozhodně na co těšit. Pokračujte ve psaní, máte skvěle našlápnuto!