Chovali se v něm zcela přirozeně, jak jsme jindy zvyklí v kuchyni dlouhá desetiletí obývaného vlastního bytu.
Jako bychom oním čímsi jako kusy imaginárního inventáře onoho čehosi, prozatím pouze ve stavu skupenství ideového nebo myšleného, náhle námi zvěcnělým manipulovali – brali je do rukou, v různé míře se k nim přibližovali, a zas jinak je uchopovali. Popřípadě je přestavovali. Nebo se od nich při našem pozorování či posuzování vzdalovali.
Přičemž je zcela lhostejné, v jakém prostředí můžeme nebo je nám umožněno cosi takového obdobně extatického zažít, ono cosi svým způsobem jako odhmotnění, či odmateriálnění, od naší vlastní každodenní zkušenosti.
.
Neboť teprve až zacházení s materializovanými předměty lze věrohodně filmovat.
.
Pokud ideje nahradíme věcmi.
Pokud ideje svedeme nahradit věcmi.
Neboť teprve až zacházení soustředěného ducha s materializovanými předměty lze věrohodně filmovat.
.
.
Mnou popisovaný stav může nastat, nás obklopit, například v průběhu kteréhosi našeho každodenního rekreačního běhu, jak zažíval a popsal spisovatel Haruki Murakami s příležitostmi jeho tréninků, nebo jak totéž obdobně zmiňují zenoví mistři, stejně jako občas hráči baseballu, na jejichž regionální výkonnostní odrůdu se semotamo chodívám koukat do hlediště zcela nezasezených žlutých seslí tamtoho zdejšího stadiónku rozloženého za městským předměstím.
.
Popisovaný stav znají šachisté, policisté, hasiči celou dobu výjezdu na požářiště, strojvedoucí nočních nákladních vlaků v mikrovteřinách prožívané srážky.
Stejně jako nemocniční pacienti poletující pohledy nad svými zrovna operovanými těly a přitom sledující lékaře, v téže chvíli plně zaujaté jejich činností, a proto soustředěné v detailech jejich prstů rovněž tak mimo.
Dokonce i scenáristé, takových či obdobných stavů bývající si jich vědomi…
.
Všichni jakoby v takových chvílích byli kdesi tam.
Nebo: a současně mimo mimo; a současně kdesi tu.
A přitom podvakrát naprosto autentičtí.
Přičemž musí být podotknuto, že ono uvědomované si bytí čehosi mimo, například jinými prožívaných pravidel každodenní běžné zkušenosti nebo výsledků autorské tvorby či jenom pouhé vzhlednosti, je i jedním z konstitutivních znaků pravidel či dispozic opodstatňujících přípustnost úvah o žánru quirk.
.
Jedinou otázkou tedy je, jak takovéto prožitky pozměněných stavů vědomí zpodobit – například záměrnou konstrukcí mizanscény.
.
Jakým způsobem zviditelnit to, čemu jako gnoseologický stav nebo jen pouhý časový zlomek říkáváme náhlý nápad?
Hlasité předčítání