Vlastně jen její prototyp – tak to tedy máme hned na úvod zamíchané do koktejlu výsledného řešení ve stavu, v němž paradox stíhá paradox.
.
.
Třebaže nejenom proto je Asteroid City film, v němž často přímá řeč není mluvena, nýbrž mezi jednajícími postavami jejich filmovými protagonisty čtena.
.
.
506045605_10237033430006473_6004032703405078896_n
.
wes-anderson-train-compartment-1536×1024
https://exitmag.fr/culture/expos/le-musee-cinema-et-miniature-ouvre-un-espace-wes-anderson/
.
Třebaže mnohokrát zpodobený, fotograficky z různých pohledů zdokumentovaný, přesto ve věcnosti původního stavu stále těchže míst neexistující svět.
Jedná se snad o cosi jako entitu mnohonásobného nebo mnohočetného simulakra?
.
V němž sedí režisér Wes Anderson na stále stejné šedě čalouněné pohovce, jak ji už více nežli důvěrně známe jako část autentické dekorace použité ve filmu Asteroid City.
Natočeném v roce 2023.
Fotografie sedícího režiséra byla ovšem pořízena až teprve loni, 2025, s příležitosti výstavy dekorací použitých ve filmech osobně téhož Wese Andersona pořádané ve francouzském Lyonu.
.
.
A instalované, ano, i bezprostředním prostřednictvím mého, z pouhé facebookové korespondence známého, pana Simona Weisseho, s námž já se ovšem nikdy osobně nesetkal.
.
.
Wes Anderson sedí na fotografii stále stejně známě, na středu obvyklé přesné kompozice části ramene stále stejně kryje příslušnou část zobrazení oné stále stejně rozlehlé scenérie americko španělské pouště za sebou.
Co ovšem přidává původní scéně nový význam, je fotografie nalevo na stejné zdi uvnitř stále téhož kupé původního železničního vagónu, která však přibyla oproti kterémukoli původnímu stavu.
Jakoby zachycovala citát z filmu Asteroid City v prostředí ještě dalšího sebe se citujícího citátu, když sám si nejsem v případě její podoby jist, zdali se v případě jejího účelu nejedná o jakýsi druh zase jiné simulakrální montáže.
Navíc obsaženého v množině jiných citátů různých stavů dekorací známých z filmů Wese Andersona.
.
.
A tak se naše vlastní obrazivost řítí stále vpřed krajinami takovýchto samých v sobě se kinematograficky rozvíjejících dojmů víceméně obdobně jako tehdy v mezičase na konci dne a začátku zapomnění noci kterási souprava vagónů vlaku dávného Orient Expresu.
Dílek jehož dávno zapomenuté severní trasy pár c.k. roků vedl po kolejích přes těšínský Teschen směrem do venecijsky přímořské Venecie, a to ani ne kilometr vzdáleně od místa možností zázračnosti takovýchto vnitřně souvisejících promítání.
Hlasité předčítání