.
.
A tedy v prostředí čehosi jako imaginárního bludiště možností poskytujících představivosti pastvinu ještě rozsáhlejších paradoxů, jejichž důsledky se nám do příštích chvil náš všednodenně známý svět ještě více znejistí, popřípadě, sice nezneostřen, odcizí.
Jakoby pro pouhý triviální účel nestačilo, že v takové chvíli připomínající prostředí kompulsivní gnoseologické poruchy již nesvedeme určit, dokonce stanovit nebo přisoudit, nejenom přesnou identitu té, která je nám prostřednictví zcela neviditelného elektrického vlnění zrovna v této chvíli předváděna, respektive v jejím stavu filmovými laboratořemi pomnožného fluida právě zprostředkovávána.
.
Za zády oné zmíněné troj– , či kolika vlastně, jedinnosti se ovšem současně odbývá ještě jiný ryze filmařský proces.
Jakoby paralelně navenek demonstrující, nebo připomínající, stav onoho již zdánlivě vysvětleného stavu, v prostředích před veřejností poloutajených pracoven univerzitních sémiotiků tajuplně nazývaném simulakrum.
A dějící se bezprostředně víceméně přízračně janusovsky, neboť přímo v subjektivním neviděnu za jejími zády námi už tolikrát zmíněné, mnou popisované – na šedé čalouněné pohovce sedící hrdinky.
.
Na zdi, o níž se zády opírá, vidíme fotografii typicky sopečné krajiny Nevadské pouště, v níž se odehrává v roce 1950 celý děj filmu Asteroid City.
Fotografie nyní již visící na zdi proto musela vzniknout o nějaký čas dříve.
Obraz obrazu.
Stanovený ovšem nikoli v krajině pouště Nevady, jak je nám v prostředí vlakového kupé simulováno dějem filmu, nýbrž v exteriérových pustinách kterési španělské polopouště, v níž byly vystavěny a natáčeny všechny kulisy fotografiím původního Andersonova filmu.
Jehož děj, i se zmíněnými fotografickými kulisami vztyčenými jen pouze pro účel filmového natáčení, jen po tento čas existujícími, a pak už ne, se na tuto chvíli odehrává v kupé iluze nocí jedoucího amerického expresního rychlíku.
V jiném, a nejenom zeměpisném, prostředí, dokonce i v mnohokrát jiném příběhovém čase.
.
.
Naprostá bezvýznamovost, absence jakékoli vzájemně související významovosti trvající málem dvě hodiny filmového času.
Jako režisér této směsice přeplněné obdobnými paradoxy je psán Wes Anderson, spoluscenáristou Roman Coppola, přičemž děj pojednává ještě o původnějším spisovateli, jehož autentické životopisné údaje v žádné literární příručce světa nenajdete.
Přesto napsal předlohu, divadelní hru s týmž názvem pod jakým známe související film, v němž už ve dvojném literárním stavu vystupuje zmíněná superhvězda Midge Campbellová, žoviálně dotřetice přezdívaná dalším jménem: Kim.
Hlasité předčítání