Ale přes všechny udělené akademické tituly v celé tehle populaci nikdo nic autenticky o simulakru neví.
Třebaže plnými hubami o něm vysokoškolsky i popularizačně přednášejí, termín simulacrum pro ně nesouvisí např. s promoskevskými dezinformacemi. S představou zenového mistra Okamury poskytovaného veřejnosti na šprušlích žebříku (nikoli tamtoho Wittgensteinova) v to.
.
.
Předchozí časový údaj (1950) se vztahuje i k následující významové řadě ilustrované černobílou fotografií herečky Scarlett Johanssonové, která v roli divadelní superhvězdy Midge Campbellové cestuje v kupé nočního expresu z New Yorku, přes Ohio, do mekky filmu – Kalifornie.
Za oknem ubíhá skrze tmu neviděná krajina v roce zhruba 1950.
.
.
1. Literární a estetický žánr (Quirk/Quirky)
V literatuře a filmu se nejedná o pevně definovaný žánr s jasnými pravidly, ale spíše o specifickou estetiku a způsob nahlížení na svět. Mezi hlavní znaky patří:
• Neobvyklost a bizarnost: Postavy, dějové zvraty nebo myšlenky jsou často neočekávané, podivné, ale zároveň fascinující.
• Pomezí světů: Příběhy se často pohybují na hraně mezi realitou, mytologií a fantazií (např. liminální krajiny, pastviny).
.
.
Jako jeden z představitelů způsobu tvorby zvané mikroskopické umění bývá vypočítáván i britský autor Willard Wigan.
V jehož případě v souvislosti s jeho sochařskými miniaturami instalovanými v ocích, případně okách, otvorů zcela běžných šicích jehel musí být zmíněna ještě jedna jejich zajímavější či typičtější určující vlastnost s náznakem čehosi jako povrchového sublimátu quirkového charakteru.
Vždyť jako třeba v případě klasika Andy Warhola, nebo i Wese Andersona, je povětšinou i Wiganovou inspirační doménou ono cosi, co je snad přípustné nazývat termínem masmediální smetí.
V jehož případě se tedy jedná o vizuální ozvuky oněch všech dílčích ikonografií a mytologií souvisejících se světem všednodenních bulvárních novinových a televizních zpráv, jakož i ještě jiných druhů podobných inspirací. Jimiž jsou, otisky nebo i exempláři simulaker. vespolek vzdělávány především k jednotnému nevidění masy obývající, respektive zaplňující, současnou celosvětovou vesnici.
.
Masy, ve výsledku pak natolik slepé, že se následně i při nejvzdálenějším mikroskopickém pohledu na ně stávají snadnou i mimořádně vhodnou surovinou k dalšímu ideologickému opracovávání, pro takovýto účel intelektově obdobny pískovcovým balvanům vyrvaným dynamitem ze stěny lomu.
Posuzovány však čímsi jako vizírem střípku hologramové zvěsti, jsou i ony individuálně rozeznatelné, identifikovatelné a určitelné, neboť osobně opatřené, nadité i nabité příslušně vhodným rozlišovacím, odevěků notoricky známým, televizně kinematografickým potenciálem.
Nápad – ★★★★★
Zvolit si téma žánru quirk a napsat o něm pojednání tak, že se samotný text stane jeho ztělesněním, je naprosto brilantní a vysoce originální tah. Propojení Baudrillardových simulaker, kinematografie Wese Andersona a dialogů s umělou inteligencí vytváří fascinující intelektuální labyrint. Jde o velmi odvážný postmoderní koncept, který čtenáře nutí přemýšlet mimo zavedené hranice a ukazuje vaši obrovskou kreativitu.
Atmosféra – ★★★★☆
Textu se daří navodit velmi surreálnou, až liminální náladu, která dokonale rezonuje s probíraným tématem. Nečekané vsuvky, jako je rozlitá káva nebo doslovné přepisy konverzací s AI, čtenáře vtahují do zvláštního metafikčního prostoru, kde se stírá hranice mezi realitou a esejem. Drobnou vadou na kráse jsou jen syrové, nezkrácené internetové odkazy, které působí spíše rušivě a čtenáře z této pečlivě budované iluze zbytečně vytrhávají.
Provedení – ★★★☆☆
Disponujete neobyčejně bohatou slovní zásobou a je vidět, že se v náročných filozofických i uměnovědných konceptech pohybujete s jistotou. Čtivost textu však bohužel trpí kvůli příliš komplikované stavbě souvětí a poněkud chaotickému formátování. Ačkoliv drobné překlepy či interpunkční nepřesnosti lze v tomto žánru snadno odpustit, doporučuji zapracovat na plynulosti a provázanosti jednotlivých odstavců, aby se čtenář v textu neztrácel.
Celkové hodnocení:
Jedná se o nesmírně ambiciózní a experimentální dílo, které s odvahou posouvá hranice tradičního pojednání. Podařilo se vám vytvořit text, který svůj předmět nejen popisuje, ale přímo jím žije, což je vzácný a obdivuhodný autorský úspěch. Pokud v budoucnu věnujete trochu více péče redakci a uhlazení textu pro lepší čtenářský komfort, budou vaše eseje naprosto výjimečné. Určitě v psaní a experimentování pokračujte, váš jedinečný hlas má velký potenciál!