A na Erikově tváři se zrodil úsměv široký, jako moře na západě, dokud Grimur nepromluvil: „Stačí jen…“ ale Erik ho hned překřičel: „Nic takového! Kolikrát jsem už viděl, že si lidi špatně vousy uřízli. Tohle je delikátní proces. Björn ty vousy odebere.“ A tak se také stalo.
Ač nelibě to Olaf a jeho strážci nesli, Björn k nim přikročil se svým nožem, prohlédl si jejich vous a pak až u samé brady odřízl každému z nich trs, jaký by stačil aspoň na tři paruky. Olaf a jeho strážci zírali jeden na druhého a měli co dělat, aby se svým druhům nesmáli, neb vypadali jako blázni.
Björn pak všechny ty vousy Grimurovi donesl a potichu mu pošeptal, že stačí, aby ochutnal. Grimur rukou roztřesenou z každého vousu sebral jen malý kousíček a položil jej na svůj jazyk, aby ho za chvilku zase vyplivl. A obchodník se strážemi a snad i jejich mezek zírali na Grimura s žaludkem staženým a nevěděli, co si mají myslet.
V tom Erik se tiše dotázal, jakoby očekával prozrazení velkého tajemství, které jsou známi jen samotné Frigg : „Tak co, Grimure? Jak to chutná?“ „Jako vousy.“ Pronesl Grimur a Erik jen vykřikl: „He! Takže nejste obdařeni. Odcházíme, Grimure.“ A zavelel k odchodu rychlostí, které se snad nevyrovnaly ani Thórovi hromy nebo kroky Hermódovi a Björn šlapal vedle něj a chichotal se z plných plic, a i Grimur popoběhl za nimi, zatímco uřezané vousy zahodil do škarpy.
Olaf za chvilku ještě hulákal: „Říkali jste, že každý z Konghelle byl obdařen!“ A Erik křičel nazpátek: „Každý, kromě tebe! Hehehehehehehe.“
Erik a Björn a s nimi i Grimur pochodovali dál mezi těmi poli a Grimur se vyptával, kde Erik přišel na ten příběh a Erik mu jen povídal, že si všechno vymyslel a s Björnem se těm lžím posmívali a posmívali se i hlouposti Olafa, který teď byl bez vousů a cítil se jak hlupák.
Grimur nevěděl, zda má obdivovat důvtip, s jakým Erik a Björn Olafa převezli, nebo je má kárat za ten podvod. Když si ale vzpomněl, jakým způsobem chtěl Olaf s nebohým Grimurem naložit, nemohl jej litovat a byl rád, že jej Erik s Björnem z té šlamastyky dostali a tak se ke kárání neuchýlil.
Když pak k odpočinku usedli, vtipkovali o tom dobrodružství a Erik sáhl do svého vaku a hodil ke Grimurovým nohám dvě zlaté mince a povídá: „To je tvůj podíl, Grimure. Hehehe. Zasloužil sis to.“ A další dvě mince podal svému bratrovi.
Nápad – ★★★★☆
Tvůj příběh má skvělý, téměř pohádkově-mytologický nádech, který čtenáře okamžitě zaujme svou originalitou. Hledání tak bizarní ingredience, jako jsou kořalkou nasáklé vousy, dodává ději lehkost a vtip, což skvěle kontrastuje s Grimurovým tragickým osudem. Zápletka s napálením arogantního obchodníka je nosná a ukazuje tvou schopnost vymýšlet chytré a zábavné situace.
Atmosféra – ★★★★☆
Velmi se mi líbí, jak jsi dokázal vykreslit severskou atmosféru plnou drsných Vikingů, mýtů a pověr. Emoce hlavního hrdiny jsou uvěřitelné; čtenář s Grimurem soucítí a zároveň se baví nad drzostí Erika a Björna. Podařilo se ti vytvořit vtahující náladu, která balancuje na pomezí temné fantasy a odlehčené dobrodružné komedie.
Provedení – ★★★☆☆
Máš bohatou slovní zásobu a tvé dialogy mají jiskru, ale textu by velmi prospělo rozdělení dlouhých, krkolomných souvětí, která místy brzdí plynulost čtení. Časté opakování spojky „a“ i citoslovcí smíchu (hehe, hihi) působí po čase rušivě, proto se je neboj v budoucnu trochu proškrtat. Objevují se zde i pravopisné chyby a nepřesná interpunkce, ale nenech se tím odradit, protože tvůj vypravěčský talent a schopnost posouvat děj kupředu jsou mnohem důležitější.
Celkové hodnocení:
Celkově se jedná o velmi milé a nápadité čtení, které má obrovský potenciál díky sympatickému hrdinovi a zábavným společníkům. Tvůj smysl pro budování příběhu a severskou mytologii je obdivuhodný a text mě opravdu bavil. Pokud v budoucnu zapracuješ na úpravě dlouhých souvětí a celkové stylistické uhlazenosti, tvé psaní se posune na úplně novou úroveň.