Daniela odhalila pod hvězdným nebem krásné mladé tělo. Rukou naznačila pomyslný magický kruh, směrem od východu, po směru hodinových ručiček. Po směru slunce a všemohoucího času. Magický měsíc záhy zahalil zahradu tajuplným mléčným světlem.
Mysl se stala příjemně melancholickou, toužící po romantice. Daniela žádala měsíční bohyni Seléné o ochranu a lásku. Temnotu nechala zvolna rozplynout a umocnila vytouženou představu pomocí magických slov a cílených gest. Vložila do své touhy veškerou energii, a dovolila mocné Luně učinit ji skutečností. Soustředěním dosáhla zvláštní harmonie s intensitou měsíčního světla. Cosi mocného a silně elektrizujícího, co v tu chvíli nedokázala blíže pojmenovat, rozehřívalo každou buňku v jejím uvolněném těle. Kouzlo dané chvíle umocňovala síla bylinkové koupele a harmonie přírodních vůní. Růžové lístky podporují energii lásky a mimosmyslového vnímání, jsou pod ochranou planety Venuše. Levandule ještě více umocní lásku a štěstí a podpoří klidný spánek. Skořice v nápoji je pod ochranou samotného Slunce, podporuje vše mystické a prohlubuje umění telepatie.
Hlubokým, procítěným výdechem uvolňovala Daniela nabytou energii zpět do vesmíru. V tichém rozjímání dotýkala se hlubin své duše, naplněná štěstím, viditelným v její čisté auře. Natáhla ruce před sebe a rudý Měsíc – podržela okamžik ve svých dlaních.
Meditace ji dokonale uvolnila. Byla neobyčejně svěží a její tělo příjemně nasycené proudem té nejčistší energie, všeříkající neviditelné mocné síly, jež je obsažena ve všem, co nás obklopuje. Stačí jen vědomě vystoupit ze svého ega, alespoň občas, a stát se tak nestranným pozorovatelem. Dívat se na věci kolem sebe tak, jako bychom je viděli poprvé v životě, bez podmíněných představ. A učinit si tak vlastní názor na cokoliv, nepřevzatý od nikoho jiného. Dívat se očima dokořán otevřenýma, probudit se z věčného polospánku. Alespoň na chvíli nedovolit stále všetečným a kolem dokola se opakujícím myšlenkám vtírat se do vědomí. Vnímat přítomný okamžik jako jediný možný. Vždyť budoucnost se beztak odvíjí vždy jen z přítomného okamžiku. Nikdy tomu nebylo jinak. Daniela si krásných myšlenek velmi užívala, snažila se zapamatovat si je, a převést je do svého běžného, každodenního života.
Daniela se právě chystala ukončit koupel, když náhle, v naprostém klidu a tichu zaslechla nesmělé, pomalé kroky po štěrkovém chodníčku. Kdo přichází, neočekávaně, v tuto půlnoční hodinu? Instinktivně se ponořila hlouběji do vody a ruce překřížila na prsou. Koupel již byla chladná, Daniele začínala být zima. Z poza rohu chalupy se objevila zřejmě mužská postava. Neznámá osoba popošla ještě několik nesmělých kroků směrem k plápolajícím svíčkám a zůstala nehybně stát v němém úžasu.
„Pro – promiňte – omlouvám se, ne – netušil jsem,“ zakoktal se.
Byl to muž, jak Daniela správně předpokládala. A byl z neskutečného obrazu před sebou očividně zmatený. Ani se mu nedivila!
„Viděl jsem z dálky světlo na vaší zahradě. Víte, měl jsem nepříjemnou nehodu na kole, je nepojízdné. Potřeboval bych si zavolat, jinak bych si nedovolil obtěžovat. Při tom pádu z kola jsem v tom zmatku ztratil mobilní telefon,“ řekl jedním dechem. Byl rád, že se mu nakonec podařilo vysoukat ze sebe pár souvislých vět. Nejraději by se byl propadl do země, cítil se víc než trapně. Připadal si jako učiněný pitomec. Natočil se trochu stranou, aby nezíral přímo na koupající se ženu. Dočista na ní mohl nechat oči. Nemohl tomu neskutečnému výjevu ani uvěřit. Je to jen obyčejná ženská nebo snad nějaká divoženka? Napadlo ho. No, snad jsem se při tom krkolomným pádu nepraštil do hlavy! Ten neuvěřitelný a nečekaný pohled v noční tmě, zprůzračněné jen světlem svící a měsíčním svitem úplňku, který zrovna vůbec neměl rád, ho naprosto fascinoval.
Hlasité předčítání
Nápad – ★★★★☆
Zápletka o ženě, která utíká na konec světa před temnou minulostí s úmyslem ukončit svůj život, má silný dramatický potenciál a nutí čtenáře zjišťovat víc. Kontrast mezi mysticky založenou hlavní hrdinkou a povrchním světem jejího exmanžela je nosný, i když místy působí trochu černobíle. Zapojení prvků magie a práce s energiemi dodává příběhu zajímavý, originální nádech, který text odlišuje od běžných vztahových dramat.
Atmosféra – ★★★★☆
Skvěle se ti daří budovat náladu, ať už jde o prosluněnou pláž na Novém Zélandu, nebo o magický měsíční rituál, který působí velmi smyslně a živě. Emoční propad hrdinky od počáteční zamilovanosti až po naprostou temnotu a beznaděj je vykreslen velmi uvěřitelně a čtenáře snadno vtáhne do její bolesti. Závěr ukázky zanechává mrazivý pocit a vzbuzuje silnou zvědavost ohledně toho, co strašného se v minulosti vlastně stalo.
Provedení – ★★★☆☆
Text má bohatou slovní zásobu a krásné popisy, ale místy trpí přílišným vysvětlováním děje na úkor přímé akce (tzv. pravidlo ukaž, nepopisuj), zejména v dlouhých pasážích o manželství. Dialogy, obzvlášť seznámení s Martinem, působí trochu strojeně a zasloužily by si přirozenější, civilnější rytmus. Objevují se drobné stylistické neobratnosti, archaický slovosled a občasné chyby v interpunkci, ale plynulost vyprávění to nijak zásadně nenarušuje a příběh se čte velmi dobře.
Celkové hodnocení:
Ukázka představuje velmi slibný psychologický příběh s prvky mystiky, který stojí na silných emocích a vnitřním rozporu zajímavé hlavní hrdinky. Ačkoliv by textu prospělo více oživit minulost skrze konkrétní scény místo jejího obšírného shrnování, máš nesporný vypravěčský talent a cit pro detail. Je to podmanivé čtení s obrovským potenciálem, nenech se odradit drobnými chybami a rozhodně v psaní pokračuj!