5. kapitola
Ještě se opalovala, když Martin odešel. Ležela na zádech a v myšlenkách viděla sebe, jak sedí u okna a smutně, naposledy dívá se na zasněženou zahradu a přírodu kolem, která utvářela celý její život. Po chvíli se v myšlenkách opět vrátila o několik let zpět.
Před deseti lety ji navždy opustila teta Marie. Odešla v tichosti jedné noci v předjaří. Daniela se najednou cítila velmi sama. Poprvé v životě si naplno uvědomovala samotu. V té době neměla žádného partnera. Netušila, že se jí už brzy připlete do cesty muž, s nímž naváže osudový vztah. Muž, jenž tolik ovlivní její dosavadní, vcelku poklidný život. Ten osudový den měla stále ještě živě v paměti. Jsou věci, na které se prostě zapomenout nedá. Bylo to velmi zvláštní a nečekané seznámení.
Za normálních okolností, které se dají předpokládat, se s muži seznamovala jen velmi nesnadno. Daniela netušila, že jim vždy připadala příliš tajemná a zřejmě i velmi hezká na to, aby z ní neměli strach. Málokdo si troufal bezprostředně ji oslovit. Ona sama nikdy nevyhledávala povrchní vztahy, jednoduše toužila po lásce na celý život. Občas dokonce zápasila s myšlenkou, že tato její představa je velmi naivní a do současného, uspěchaného světa, kdy je každý zahleděn příliš sám do sebe, naprosto nereálná, ne-li dokonce nenormální.
Tenkrát byla polovina srpna, horká, sluncem rozpálená sobota. Volný den si Daniela užívala po svém. Bohatá ranní rosa a průzračný čerstvý vzduch jsou spolehlivou předpovědí krásného víkendového počasí. Po ránu, ještě než slunce vyšlo, naplnila mosaznou vanu, stojící na zahradě na starodávných lvích nožkách, téměř až po okraj vodou ze studny. Celý den se těšila na noční koupel pod hvězdami. Měsíc bude v úplňku a Daniela provede svůj oblíbený tajemný rituál. Energie měsíce se v magii dotýká téměř všeho, léčení i řešení nejrůznějších životních situací. Luna se dokáže napojit až do těch nejhlubších zákoutí lidské duše. Za úplňku odráží měsíc sluneční světlo s velkou intensitou a působí tak zdání, že je to jeho vlastní světelná energie. Našimi předky, už v těch nejdávnějších dobách, byl uctíván jako bůh či bohyně, s různými jmény a příběhy vykreslenými v legendárních mýtech.
Toho osudného dne natrhala Daniela při ranní procházce na louce u lesa kontryhel a řebříček. Bylinky nasypala do vany, přidala hrst okvětních plátků růží, meduňku a pronikavě vonící levanduli. Celý den nic nejedla, pila jen čistou vodu. Až těsně před setměním si připravila nápoj na uvolnění, pro klidnou a hlubokou meditaci. Použila už vícekrát vyzkoušený recept ze starého herbáře, který už léta opatrovala jako oko v hlavě. Do domácího jablečného vína vymačkala čerstvou pomerančovou šťávu, přidala několik proužků oloupané kůry. Ještě pokrájené jablko, kousek skořice, na špičku nože muškátový oříšek a okvětní plátky z poupěte čajové růže. Téměř půl hodiny nápoj ohřívala na mírném ohni. Pomalu, bez vaření, aby se jemné ingredience přírodní síly jen zlehka uvolňovaly.
Mezitím se na zahradě připravila na rituál k očištění těla i mysli. Nachystala vonné bylinkové mýdlo, žínku z mořských řas a bílou osušku. Šest červených svíček vložila do sklenic, aby je vítr předčasně neuhasil a zapálila je. Kolem tohoto rituálního místa rozházela bílé a růžové kopretiny a pár jich dala ještě do vázy na stoličku. Nakonec přidala do koupele prohřáté slunečními paprsky pár kapek vonného oleje. Přinesla připravené jablečné víno, po malých doušcích upíjela ze starodávného stříbrného poháru, a v tichém rozjímání trpělivě čekala na příchod magického měsíce.
Hlasité předčítání
