Někdy byl déšť na spadnutí už od samého rána, letní nebe zatažené neproniknutelnou šedí a neviditelnými energiemi věštícími bouřku a možná i kroupy. Kuchyní lákavě voněly čerstvě upečené koblihy a horké kakao. Po snídani se Daniela vytratila na půdu, do své tajné skrýše. Marie se tvářila, jako že o tajných únicích mladé dámy nemá ani zdání. Věděla, že Daniela je v dobrých rukou tajemných bytostí z jejich starého rodokmenu. Předávaly malé následovnici dědictví tajemného učení po malých dávkách, od jejího útlého věku, až do dospívání.
Jednoho dne objevila na půdě starou dřevěnou truhlu, snad po prababičce, a v ní učiněný poklad. Staré svazečky bylin, postrádající již tvary a vůně, v pracně vyrobeném herbáři, doplněném kresbami rostlinek. Našla také krabici barevných a bílých svíček. Některé svíce byly překvapivě černé, před tím takové nikdy neviděla. Zvědavě si prohlížela lahvičky a flakónky zajímavých tvarů z matně zeleného a modrého skla. Některé s podivnými nápisy, jak později zjistila, psanými latinkou. Nejraději měla a s láskou opatrovala plátěný sáček zvláštně barevných kamínků.
Naučila se je rozeznávat: červené rubíny od barevných achátů nebo fialových ametystů. Fascinovaly ji akvamaríny, kterým se jinak říká „mořská voda“, díky jejich zvláštnímu zabarvení, jejich povaha představuje čisté srdce i mysl. Daniela vedle sebe skládala oranžové topasy, zelené nefrity, narůžovělé turmalíny, pomněnkově modré tyrkysy a granáty s jiskřivou červení. V obsáhlé sbírce nechyběly ani černé opály, vltavíny a spousta dalších polodrahokamů. Daniela v truhle našla ještě několik krásně vybarvených a spirálovitě točených mušlí, odkudsi z tajemných hlubin mořského dna. Bylo to její první setkání s mořským světem, který si později z celého srdce zamilovala.
V malé, ručně zdobené krabičce objevila stříbrný řetízek s přívěskem ve tvaru půlměsíce z fialového ametystu. Kamínek ochraňuje svého nositele před negativními vlivy, nemoudrým rozhodováním a strachem. Má rozvíjet intuici a umění ponořit se do meditace. Od té doby Daniela řetízek s ametystem nikdy neodkládala, věřila, že ji ochraňuje na každém kroku.
Na dně kouzelné truhly se skrývala křišťálová koule, pečlivě zabalená v černém sametu. Později zjistila, že tajemství odhalování budoucnosti, čtením z křišťálové koule, znali už indiáni z kmene Mayů a Inků. Také původní australští domorodci a dávní obyvatelé tichomořských ostrovů, například na Borneu. Možná už v této rané době vznikala v jejím srdci vášeň a touha po vzdálené a tajemné exotice. Ve věku, kdy její vrstevnice četly dívčí románky a kapesné utrácely za zmrzlinu, Daniela procházela antikvariáty a hledala v nich cestopisy. Objevovala krásné a tajemné země světa od Asie přes Afriku, až po Jižní Ameriku. V každé volné chvilce toulala se po nedosažitelných kontinentech, plula na zaoceánských lodích, objevovala tajemství nedotčených pralesů a záhadnou podmanivost savan a pouští. Toužila poznávat nepoznané a snila si své tajné sny.
Když si prohlížela balíčky opotřebených vykládacích karet – v prstech jakoby vnímala energii v nich obsaženou. Nejraději měla Taroty. Byly krásně malované, a Daniela ke každé z nich vymýšlela vlastní příběh. Obdivovala prastaré lahvičky s nevyprchanými éterickými oleji a vonné tyčinky. Zkoumala různé sošky a amulety, v neviditelné paměti četla o jejich historii, sahající až na starý africký kontinent. Konečně na klíně otevřela velikou, těžkou knihu. Byla vázaná v černé kůži, ručně psaná. Na hřbetě zlatou nitkou vyšitý název: „Kniha světel a stínů.“ Děvče v ní vždy listovalo se zatajeným dechem. Ručně psané texty vzbuzovaly respekt. Už samotné písmo jako by k čitateli promlouvalo duší zasvěcených bytostí. Tušila od první chvíle, že vše je jedno veliké tajemství, o kterém ví jen ona a pavouk Toník. Nikdy neopouštěl své pavučinové království v přítomnosti Daniely. Byl pozorným a věrným společníkem, při tajných výletech do neznámých hlubin tajemna, které odkrývala den za dnem a ukládala si tato zajímavá a poučná vědění do paměti. Vždy Toníkovi nahlas předčítala magická tajemství, kterým se snažila porozumět.



Nápad – ★★★☆☆
Námět spojující magické dětství s dospělým duchovním probuzením a krizí je nosný a nabízí hluboký psychologický ponor. Esoterické motivy a propojení s přírodou jsou sice oblíbené, ale místy působí spíše jako výčet klišé (krystaly, tarot, delfíni) než jako originální prvky posouvající děj. Pokud by se podařilo tyto motivy více provázat s konkrétním vnějším konfliktem, příběh by získal na jedinečnosti.
Atmosféra – ★★★★☆
Autorce se daří budovat velmi silnou, až snovou atmosféru, která čtenáře snadno vtáhne do vnitřního světa hlavní hrdinky. Popisy vůní, barev a přírodních scenérií jsou bohaté a evokují přesně ten typ mystického klidu, který text vyžaduje. Snová pasáž s oceánem je vizuálně podmanivá, i když občasná přesycenost přídavnými jmény může celkový dojem mírně zatěžkávat.
Provedení – ★★☆☆☆
Text naráží na úskalí přílišné popisnosti na úkor samotného děje, což výrazně zpomaluje tempo a snižuje čtivost. Autorka často sklouzává k pravidlu ‘řekni’ místo ‘ukaž’, kdy nám emoce a vlastnosti postavy pouze oznamuje, místo aby je demonstrovala v akci. Navíc dochází k neústrojnému míchání minulého a přítomného času, což působí rušivě a vyžaduje pečlivější redakční úpravy.
Celkové hodnocení:
Ukázka představuje slibný úvod do nitra citlivé hrdinky, který potěší zejména čtenáře hledající spirituální a poetickou literaturu. Pro dosažení vyšší literární kvality bude nutné text proškrtat od nadbytečných adjektiv a zaměřit se více na dynamiku vyprávění. Autorka má nesporný cit pro detail a estetiku jazyka, stačí jen dodat příběhu pevnější kostru a nechat postavy více jednat.