Některé věci mají v jeho životě mimořádnou důležitost. Jednou z těchto věcí je, když musím odejít a zanechat Aronka doma. To pak nejde jinak, než že musím k němu přistoupit a se vší vážností a důkladně mu nakázat, aby byl hodnej pejsek a čekal na páníčka, že páníček přijde.
On se při tom kázání tváří tak nesmírně vážně a důstojně jako by šlo o život a v očích má tak zodpovědně ustaraný výraz, že mám vždycky chuť raději nikam nechodit. Čekat ale už umí a vždycky když se vrátím, neletí jako blázen ke dveřím, ale poslušně se nachází tam, kde jsem jej zanechal a trpělivě čeká na slova pochvaly, jak je hodnej pejsek.
Další takovou důležitou věcí je, když přijde cizí návštěva. To vždycky se z něj stane na půl minuty zuřivý a štěkající hlídač, který jde roztrhat vetřelce. Když si ale ověří, že návštěvník je mírumilovný a nechce se prát, lehne si do sedačky, zavře oči a spí.
Venčení je pro Aronka věcí nejvyšší důležitosti. Vlastně i pro mě se to stalo zásadní a pravidelnou událostí každého dne a naší každodenní povinností. Není to ale jen povinnost. Je to nutnost a velká radost!
Za ta léta se venčení stalo jakýmsi rituálem, který začíná časně zrána tím, že mě Aronek začne hypnotizovat. V tomto oboru je mistrem nad mistry a pokračuje s tím neúnavně tak dlouho, dokud se nezastavím, nepodívám se zpříma na něj a neřeknu: ” Aronku, jdeme!”
To pak vyskočí a peláší do předsíně a ke dveřím. V předsíni se oblékám a obouvám a Aronek projevuje velkou míru radosti a netrpělivosti a jasně dává najevo, že mi to trvá. On je přece připravený raz dva. Jeho nadšení ale poněkud opadne, když si chystám obojek a vodítko. To pak dělá, jako že tam není nebo že si na něco vzpomněl a musí odejít. Občas si také schválně stoupne bokem těsně ke stěně a doufá, že mu tak obojek nebudu moci nasadit. Vždycky mě ta jeho „psí mazanost“ upřímně rozesměje.
Venčení je vůbec kapitola sama pro sebe a asi nejdůležitější součást psího života. Aronek miluje vodu a les a trávu a vůbec přírodu. Dovede se z pobytu v přírodě tak radovat, že tím svým nadšením snad každého nakazí. Zpočátku jsem se musel někdy i trochu nutit a někdy se mi vůbec nechtělo. Teď už jsme na to těšení dva a musí být opravdu hodně špatné počasí, aby se nám jít ven nechtělo. Máme už svá oblíbená místa a vzdálenost pro nás není problém, protože se tam dostavíme autem. Projdeme si svoji oblíbenou trasu a pak zas jedeme autem zpět.
