„Jednoho bych pro vás dnes měla,“ odpověděla ošetřovatelka. „Chvíli počkejte tady na chodbě, já vám ho přivedu. Alespoň pro začátek poznáte, jak to u nás chodí.“
Trvalo docela dlouho, než se ošetřovatelka objevila ve dveřích, ale dočkal jsem se. Tím prvním chovancem útulku, kterého s sebou přivedla, přivázaného na dlouhém koženém vodítku, byl zrzavý hladkosrstý kříženec střední velikosti. Neměl žádné jméno, jen jakési evidenční číslo. Celkem se mi líbil. Byl trochu pohublý, ale nebyl ani vystrašený, ani agresivní a působil klidným, ale ne netečným dojmem. Chvíli jsme se seznamovali. Já jej okukoval a on si mě náležitě očmuchal.
„Tady máte vodítko a vyzkoušejte si, jak vám to spolu půjde. Nejpozději do půl hodiny buďte prosím zpátky,“ řekla paní ošetřovatelka.
Hned jsme vyrazili na malou procházku po okolí a měli jsme na to přísně vymezený čas. Kromě toho, že mě pes neustále tahal na opačnou stranu, než kam jsem chtěl jít, procházka se vydařila. Psík se nijak výrazně nevzpěčoval, dal se vést a s čenichem u země neustále očichával terén. „Asi je na to zvyklý, že se občas s někým takto na vodítku projde,“ pomyslel jsem si.
Když jsme se po procházce vraceli zpátky do útulku, tak můj psí společník „táhnul“ víc a silněji, jako by chtěl být co nejdřív zase v útulku. Paní, která se o něj v útulku starala, už nás z dálky vyhlížela. Hned se také vyptávala:
„Jaká byla procházka a přijdete zase příště?“ „Přijdu, určitě přijdu,“ odpověděl jsem. Domluvili jsme se na další mé návštěvě.
Na druhém našem procházení si ode mne pejsek několikrát vzal i nabízený piškot. Vše ostatní proběhlo podobně jako poprvé. To, že jsem uspěl se svými piškoty, později paní ošetřovatelka označila jako dobré znamení. Ten malý zrzavý psí uličník se mi líbil čím dál víc.
Po třetím takovém procházení, to už s námi byla i moje žena, jsme se jako obvykle vraceli do útulku a před vchodem už na nás čekala ošetřovatelka, převzala si vodítko a povídá: „Byl tady před časem taky jeden pán, který si chtěl toho psa vzít. Měl ho už i doma, ale nakonec to vzdal.“ A mé ženě bezděky vyklouzlo: „To byl asi nějakej vůl!“
Hlasité předčítání