Povídka

Nevěra – 1. Rodinná poradna

Autor: Janey

Jsme rodina Hodačová. Já se jmenuji Sandra Hodačová a je mi dvacet pět let. Měřím sto sedmdesát centimetrů. Váha mi kolísá okolo šedesáti až šedesáti pěti kilogramy. Mám dlouhé, po lopatky hnědé vlasy, ale od puberty si je barvím na různé barvy, až jsem nakonec zůstala u červené. Oči mám šedo-zelené. Jinak vlasy většinou mám spletené do culíku. Sem tak si je nechávám rozpuštěné, ale jsme sportovně založená rodina, takže jsem si zvykla je mít spletené do culíku neboli koňského ohonu. Tím, že jsem naznačila, že jsme sportovní rodina, tak nosím ráda sportovní oblečení. Ale třeba do práce mám tmavě modrý kostýmek. Pracuji jako sekretářka v jedné firmě. Jde o zahraniční firmu, ale tato firma má pobočky po celém světě, takže i u nás v České republice. Pocházíme z Karlových Varů. Jsem skoro sedmým rokem vdaná, ale poslední čtyři roky, co se nám narodil syn, si jdeme po vlasech. Takže každodenní hádky jsou na denním pořádku. Nejhorší je, že to odnáší právě náš syn.

Náš syn, kterému jsou čtyři roky, je sto osmnáct centimetrů veliký. Váží okolo pětadvaceti kilogramů. Má krátké černé vlasy, jako jeho otec. Ale barvu očí má zase po mně. Takže šedo-zelené. Nerad se češe, takže většinou vlasy má rozčepýřené. Když mu navrhnu, že mu to zkrátím, nebo spíše půjdeme k holiči, tak to protestuje, že s ním nic nehne. Nechávám ho být. Říkám si, že je ještě malý, a že z toho vyroste. U nás od pěti let je fotbalový kroužek. Takže ho tam chceme přihlásit, ale ještě ten rok si musíme počkat. Jmenuje se Daniel Hodač a také je sportovně založen. Já bych Daniela ráda viděla na atletice, protože je výborný v běhu, ale sám tvrdí, že chce hrát fotbal. Ještě tu byla varianta, že místo fotbalu by hrál tenis, ale manžel by rázně proti tomuto sportu. Já se s ním hádat nechtěla a tak jsem výjimečně rezignovala a s tím fotbalem souhlasila. Jinak Daniel navštěvuje místní školku. Byl to veselý klučina, ale poslední rok se změnil. Je zamlklý, vystrašený, hlavně co se táty týká. Ale já věřím, že z této bázlivosti vyroste. A co je nejhorší? Každý den, je svědkem hádek mezi mnou a jeho otcem.

Můj manžel a otec Daniela se jmenuje Michal Hodáč. Je mu skoro třicet. Narozeniny má v září a ono teprve panuje začátek léta. Michal měří sto osmdesát devět centimetrů a váží okolo sedmdesáti kilogramy. Nosí krátké černé vlasy, spíše než krátké by se dalo říci, že jde o ježka. Jeho oči jsou modré, a když pracuje nejen v práci, ale když je více práce, bere si práci i domů, tak na nose má dioptrické brýle. Ale v nich není moc často. Nebo aspoň doma ne. Pracuje jako obchodník v jedné automobilce. Takže se jednou za čas stane, že jede někam za prací. Nebo spíše tomu říkáme, jezdí na obchodní cestu. Většinou je to po České republice, ale jednou ročně se stává, že jede i do zahraničí. Je to dost přísný člověk, obzvlášť na Daniela. Michal totiž chtěl, aby náš syn nechodil na fotbal, ale na box. Což jsem rozhodně zakázala. A svým způsobem, když jsem udělala kompromis já, že jsem si neprosadila tenis, a Michal box. Takže zbylá varianta byla tak, že vyhrál fotbal. Před narozením Daniela, dost dobře skrýval svou pravou povahu. Po narození syna, se začala jeho pravá podoba vybarvovat. Protože Michal je ten, kdo vždy je ten, kdo vyvolá hádku.

1+
☆ Nehodnoceno ☆
Přihlásit se k odběru
Upozornit na
guest
0 Komentáře
Inline Feedbacks
View all comments
0
Tvůj názor nás zajímá, přidej prosím komentář.x
()
x
0