Ztracená duše
Poslední soud
Kapka krve stéká na zem,
příčinou jsou trny,
kobří jed je silnější,
než všechny naše viny.
Působí na nás mocnou silou,
jež vkládá těla do hrobu,
mocný soudce čeká,
až pohřbí nás pod vodu.
Černá růže
Na poli se našla růže,
černá, jako frak, jest vložena
do rakve, líčí temný fakt,
že dotyčný je vrah.
Bouřlivá neděle
Je neděle, blesky létají kolem nás
a my životem jen plujeme.
Život nás nebaví, s tím se snadno
sžijeme. Letíme shora dolů,
ale zpět již to nejde. Ale co na tom
teď sejde?
Ztracená duše
Ztracená duše krajinou bloudí,
o kousek lásky jenom loudí.
Teď už je pozdě, volá NÁŠ Pán,
promarnila jsi svůj životní plán,
který jsem Ti předepsal.
Ošklivý sen
Je den, je noc, je noc, je den,
zdál se mi před nedávnem
ten ošklivý sen. Víš dobře,
co v něm bylo, to není fér.
Šla jsi dolů po schodech,
letěla vpřed… Máš to ale smůlu!
Ruku v ruce s ním kráčela a jen
jemu věřila!
Jednoho dne za soumraku
Jednoho dne za soumraku,
duše plná starých vraků,
hnána do té nejzmrzačenější
části duše, slyšíc hlas oběti
své mysli, prostětuše – ZABILA
JSI MĚ, V PEKLE SKONČÍŠ,
TVÁŘ V KALUŽI KRVE TVÉ
V DEN BOŽÍHO SOUDU SMOČÍŠ!
Starý dům
Na vrcholku hory stojí staré stavení,
v něm rezavý nábytek, spousta jiné
škody, jídlo, co dům dal a pes,
raději si život vzal!
Nevím, co dál…
Nevím, co dál… Řádky písmen ze mě
padají, ani nevím jak. O čem psát,
než o životě, bohatství či žebrotě,
o utrpení lidském i jiném,
stejně však všichni pod půdou
naší země shnijem!
Růženín
Leží kámen na kameni,
na vrcholku růženín.
Každý hned se jeho kráse diví,
až přechází zrak, vše proti němu
vypadá, jako starý vrak.
Svítí na dálku, přes pole a hory,
přes stáje a domy, novou naději
nám skýtá, že krása i v obyčejnosti
se skrývá!
Odmítnutí
Každý z nás chce být v něčem
dobrý, ne vždy se to povede.
Bojíme se odmítnutí,
těsně před tím v nás však
svítá špetka naděje.
Vždy, když v něco doufáme,
dopadne to jinak a ne tak,
jak si přejeme.
Nejlepší je s ničím nepočítat,
být cílem i DUCHEM ÁLEJE!
Stmívání
Nad sluncem se sklání stín,
pomaloučku, jako lesní dým.
Měsíc vychází – ZROVNA,
když jsem v nesnázích.
Poté, když zorané pole vyklidím,
s lucerničkou v ruce ŠUMAVSKÉ
LESY PROCHÁZÍM!
Veverka
Vidím na zemi zdechlinu,
co kdysi bývala veverkou,
někdo přejel ji autem či motorkou.
Běhala, skákala, lezla po stromech.
Znal jsem se s ní dobře, oříšky nosíval,
v její blízkosti často přebýval.
Mrtvola
Vzpomeňte si duše má,
co uzřeli jsme kdysi,
mrtvolu, jenž byla v lesích
zakopána, bez šatů a bez konflesích.
Nevědíc, co dělat míti,
jako mladí poutníci,
úprkem vrátili se v naše domovy
a do rána kořalky hořké napájeli,
dokud alespoň na chvíli naše mysl
neopomněla na tu hniloba a zápach,
které linuli se z hlíny.
Od smrti jen krůček
Denně chodím po světě,
vyptávám se kolemjdoucích –
– KOLIK JE HODIN? Den zavládl
nocí. V časovém intervalu již sedm
let se ztrácím, malý kousek dělí
mě od smrti, pořád zhurta zvracím.
Ztráta identity
Svůj život jsem promarnila,
uvnitř každý den jen hnila,
svou duši Ďáblu zaprodala.
Necítím radost, smutek, nic,
ani pouhou nenávist. Smrtí
jsem se vykoupila!
Dobrodruh
Když po řekách jsem plul,
jež bezcitně valí, za zády
se slunce tetelí a posílá paprsky,
které nehřejí. Den vystřídá noc,
mraky stahují a já chystám ke spaní.
Smrt
Jak naděje třpytí se v temnu stáje,
jak poutníci procházejí četné háje,
jak pomyslná dokonalost vzbouzí
v našich srdcích zlost, stejně tak,
jak když pes hryže kost.
Otrava duše horší je, jak otrava
tělních tekutin, jež vyvolává v nás
bolest, působí smrt!
Týnský klášter
Tam, kde jsem se narodila,
býval kdysi klášter,
vždy tam bylo plno lidí,
co neradi vidí, jak život sype
se jim pod nohami.
Promarněný život
Kolik dnů jsem promarnila
nad falešnou domněnkou,
kolik dnů se natrápila
nad životem svým,
nad touhou být člověkem
předobrým. K ničemu to nebylo,
všichni ze mě chtěli míti zrůdu,
kterou jsem se nakonec ještě
ráda stala, Ďábla ke stolu svému
v pokoře zvala.
Spasení
Rozhlas hlásí směr,
postupuji ke svému osudovému
vlaku, den zúčtování nadešel.
Umrlec drží v ruce noviny
na pohled staré dvacet let,
svírá se mi dech, to jest záznam
hříchů mých, na to vemte jed!
Uchyluji se k modlitbě,
cítím cíl svého poslání,
naplňuje mě radostí pomyšlení
pomoci druhým, jest mé spasení!
Hlasité předčítání