Poezie

Svatební cesta
Četba díla zabere cca 25 min.

On

se z rána probudil do prázdného domu.
Podmračný den ho připoutal k lůžku
tlukotem deště na okenice.

Kam napřít se příští minutu, příští hodinu,
to vyřešit by nesvedl,
jen syrové přítmí ložnice
jej sytilo zimničnou bolestí.

Ona odešla již za večera.
Potkal ji ve dveřích, když se vracel za tmy z plání,
(Opravdu to bylo včera?)
když stolová hora změnila se v pouhé zdání.
Minula ho bez pohledu, beze slova.
(Snad nadála se přemlouvání?)
On přešel mlčky – pak v samotě a přemítání
dlouze do noci jen hleděl bez dechu a bez nálady
s jedinou otázkou v srdci, jež mučila ho stále znova:
To je konec jejich milování?

Přec zoufalá výčitka se v jeho nitru skryla
a ulpěla na trpkém plodu poznání,
jenž uzrál marnivostí ženy, které chybí cit.
Kdo miluje, ten neopouští!
Tak krutě nejedná,
kdo s úctou k bližnímu se umí poradit.

Snad dobře je, že v krátkosti a bez obalu
zjevila mu pravdu o své povaze,
tak v životě by zoufalství jen dočkal bolu
v tyranii ženy, co potřeby a nároky
jen vlastní bere k úvaze.

Přesto nezdržel se lítosti
nad ztrátou předmětu své touhy,
svého mužství proklínané slabosti,
jež svedla ho vždy na dno ponížení,
k zřídlu pramene vší marnosti.
Přesto nezdržel se lítosti
nad osudem, jenž zisku poplatných jen múz si cení.
Proč vyškrtlo se zklamání jen z účtu lidské neřesti?!

V tak trpkých úvahách se znovu nechtěl topit,
s nimiž probudil se ráno do prázdného domu.
On vydržel až do setmění blouznit v mlhách šílenství,
pak z lože vstal a v mátohách se svítilny mdlé chopil,
aby tajný vchod do nitra skály vyhledal,
do sklepení, jež kdosi dávno v pískovci tu vytesal
a kde strýc později si vinný archiv zrobil.

Tam za domem, když těžké dveře odmykal,
mu závan vzduchu plamen světla zhasil.
On přesto veřej železnou dál po hmatu jen otvíral,
až vlhký zápach sklepení mu chřípí nosu zrosil.

Tam rukou opřel se o skalní výduť chodby
a čtyřmi kroky ocitl se v závětří.
Hned lampu rozsvítil a v tiché ozvěně,
jež zvolna snesla se ze stínů hrubé klenby,
stanul v prostranství, v němž smály se naň líbezně
soudky vína rozmístěné v délce čelní hradby.

Tam z koštýře se mocným douškem napil
a vzpomněl díků vinaře, jenž zhusta velebil
každý prostředek, jímž trudná mysl taje
ve vodách zapomnění – to vína věru síla je,
řekl si, když strýce zásoby tak z duše ocenil
a novým hltem s rozkoší si nahnul ve stoje.

Leč nedopil a koštýř leknutím mu z ruky vypad –
to rána strašlivá rozlehla se tichým sklepením.
Hned chodbou ohlédl se, až zrak jeho dopad
na dveře, jež zabouchly se větrem z noci vzbuzeným.

On ulevil si hlasným zaklením,
když vzápětí mu nervy rozechvěl
nový šramot, jenž úderem kovu zlověstným
pod klenbou ztich, než ozvěnou se znovu rozezněl.

V tom krutou pravdu pochopil a strnul,
snad raději by v temnotě kdes spatřil netvora,
teď v příšerném jen mrazení svůj bídný osud zřel,
když bledý hrůzou ke dveřím, jak pominutý spěl.
Leč nebylo pochyb, ten šramot způsobila závora –
běda, jemu východ ze skály se neprostupně uzavřel.

Ó, síly temné, nadlidské, volám vás k odpovědi!
Kam míří vaše pěst, váš zřetel pohrdlivý?
Snad za špatnost váš čin je trest,
či pouhý zásah marnivosti?
Čím řídí se váš soud, je-li osud spravedlivý?

On v nezměrném tom zoufalství,
když šílenou sám nastrojil si past,
v absurdním duše zmaru, směšném kreténství,
(Ten chudák uvězněn byl mezi sudy vína)
jak bídný odsouzenec prosil o milost,
když v marném bušení si na kost pěsti zdrtil,
a hlavou o kámen pak v krvi tišil zlost,
až vysílením k zemi pad a v němotu se opil.

V nevzhledném tom stavu a mysli omámení,
jimiž důstojnost lidská rozlila se v kal,
pak spatřil ženu svou, jak opuštěná, bez ochrany,
ve strachu a odříkání hledá východisko v nehostinné pláni,
kde nad hlavou jí bez ustání jen chladný vítr smutně naříkal.

Jemu srdce sevřelo se bolestí,
když účinek své trpné snahy zřel,
až rozplakal se z hoře lítostí
a jedinou již tklivou touhu měl,
aby ještě jedenkrát svou ženu mohl spatřit
a odčinit tak příkoří, jímž k zatracení spěl.
Svůj trest už přijal – teď hlas pokory
mu v uších ponížený zněl.

 

 

O autorovi

Zoroaster

Nepíši, abych se vypsal ze svých stavů a pocitů, ale píši pro vás, pro čtenáře. Tak pokud se Vám moje díla líbila, nezapomeňte je doporučit svým přátelům a známým...

Přihlásit se k odběru
Upozornit na
guest

0 Komentářů
Nejnovější
Nejstarší Most Voted
Inline Feedbacks
Zobrazit všechny komentáře
Velikost textu
☆ Nehodnoceno ☆

Poslední příspěvky autora:

Velikost textu
☆ Nehodnoceno ☆
Přidej své hodnocení

Poslední příspěvky autora

Jak se ti to líbilo?

☆ Nehodnoceno ☆
Přidej svou minirecenzi:

Výběr žánru/díla


Ze stejného soudku

Chci do očí ti hledětTrávit s tebou krásné chvíleDo dálky s tebou světem letětTak sundej svoje ...
Kvetou petrklíče na břehu říčky, vzadu kaplička
Petrklíč  Na loukách vlhkých blízko vody, tam u potoků stříbrných, ve vlhkém přítm...
Jaká cesta k tobě vede?Snad obnažit ti levou půlku tělaAle protože to takhle nejdeBudeš se mi muse...
Já jsem liška BystrouškaZakousnu se ti do ouškaA chytneš možná vzteklinuProtože sežrala jsem zde...
Love Moon Silhouette Couple Night  - AlemCoksa / Pixabay
Den se dostal ke konci, měsíc svítí do noci. Na nebesa hledím, moře hvězd vidím. &nbs...
Aralova smrt   Vytáčím číslo s velkou slzou v oku. Prsty se třesou, ruka nechce stát. Jak...
Rozpad osobnosti Proč? Proč jen? Proč? Zmítá mi hlavou lidský kolotoč… Vždy, když v ...
Já jednou přijedu
Až jednou přijeduBudu tě chtít celouNe jenom si povídatS tou ženou vpravdě skvělouChci poznat vů...
Ranní kávu chci pít s tebouZ noci ještě omámenTvou vášní i nekonečnou něhouStále být tvým m...
Perličky příběhů navlékni na šňůru - vyprávěj – prosím ať jsou vlídné a l...
total lunar eclipse
Ako Slnko svieti nad hlavami, Tvoje oči pália v mori ako drahokamy. Ako Slnko ráno nad obzor vychá...
Měl jsem divný senŽe byl jsem mořský panicJeště, že to byl sen jenProtože z toho mi bylo nanicOk...
Kvílení meluzíny Meluzína bujaře kvílí, vzali nám všechno, posledního člověka, kterému jse...
NOČNÍ KOŠILKAJako výstraha před nevěrouA zálety stárnoucího pánaAby nechtěl ženu jinou, leckt...
Obsadilas moje srdceLáskou co mě pálí denněMám však jenom holé ruceA sleduji to skoro něměI mou...

Výběr žánru/díla


Ze stejného soudku

Já si tě zatím jenom představuji Začínám večerem, kdy ukládá se k spánku den Stíny neonů ...
Tak ti zase přibyl další rokNaštěstí jen pouhý jedenTřiadvacet, toho by se bál jen cvokVždyť j...
Přišel mi dopis, že na vojnu musím, Na vojáka si hrát. Armádní dopis, a já se učím, Jak živo...
Namaluj si svítáníKde budu taky jáPřijdu na tvé voláníVždyť jsi lásko máNamaluj si svítání...
Jen se smět dívatJak kávu piješA občas tě líbatS vědomím, že se mnou žiješŽít rytmem všedn...
Mám-li vedle tebe uléhatJako muž vedle své ženyMusím na tebe naléhatAbys v životě učinila změn...
Sny temných nocíSmyje nové ránoByť jsem ještě v jejich mociVím vůbec co se mi zdálo?Probuzení ...
3. část POHÁDKOVÉHO STRIPTYCHU “ŠMOULINKA”(odkazy na první dva díly jsou pod básničkou)Už o...
Malý virus
To se tak staneVe světě sítíŽe i spam citem vzplaneA za srdce tě chytíMožná to není správnéAl...
Poslal jsem ti polibek vzdušnýSnad doručí ti ho vítr severozápadníSnažím se… být aspoň takto...
Svit slunce kouzlí z kapek ledu démanty, smrk zdraví v připažení třpytem sněžných krust mod...
Stála si na schodechPrý ukážeš mi pokoj podkrovníTak svůdná, až tajil se mi dechV těle co je ji...
Až jednou tě potkám náhodouTak aniž bys chtělaBudeš ve sprše pod vodouA nahá budeš celáTehdy s...
A small bird sitting on top of a dry grass field
Štebotali vrabci na streche, že milovať sa navždy budeme. I motýlik lienke do uška šepká, že...
Řekni mi
Řekni mi, nač myslíšKdyž večer usínáš samaVe tmě co zahalí vše kolemA postel vedle tebe je pr...
Hlasité předčítání

Souvislé předčítání vícestránkových titulů (experim.):
Připraveno
×

Obsah

×

Vyberte stránku